Kapitola 13 ( Jak to všechno začalo a jak to bylo dál)

18. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Seděla jsem v kavárně a pila svoje kafe co jsem si objednala. Tohle byla moje oblíbená kavárna tady. Chodila jsem sem každý den. vždy jsem se tu odreagovala. Rozhlížela jsem se kolem sebe a koukala jestli tu někoho ještě poznám. Odbyla jedenáctá a do kavárny přišel starý pán. Vzpomínám si na něj, vždy sem chodil přesně v jedenáct a sedával v rohu. Teď jsem si tak uvědomila že vlastně sedím na jeho místě. Pomalým krokem, který jistil francouzskou holí šel ke mě. Je to spisovatel a všechna jeho díla vznikla tady. Vždy sem chodíval s deníkem do kterého psal. Obdivovala jsem jeho práci a mám přečtené všechny jeho knihy. Když už byl skoro u mě tak jsem se zvedla abych mu uvolnila místo u jeho stolu.,, Jen seďte slečno. Sednu si do jiného křesílka je jich tu dost. Posadil se naproti mě a na stul položil svůj deník. Číšnice mu přinesla v konvici čaj a on si hned jeden šálek nalil.,, Dlouho jsem tě tu neviděl. Vyrostla jsi do krásy." Trochu jsem se začervenala a s úsměvem mu odpověděla.,, Děkuji. Ano dlouho jsem tu nebyla máte pravdu pane Browne. Je zvláštní že si mě pamatujete nebyla jsem tu tři roky.",, Já si pamatuji každého hosta co prošel těmi to dveřmi. Chodila si sem každý den a vždy jsi odtud odcházela plná energie, ale když jsem tě tu viděl naposledy, odcházela si se slzami v očích. Ten den pro tebe asi nebyl nejšťastnější že mám pravdu?",, Máte i nemáte. Ano byla jsem tehdy velmi smutná, ale zároveň šťastná. Nechala jsem tu přátele. Odjela jsem narychlo a nestihla se pořádně ani rozloučit.",, Vypadala jste, že jste měla na spěch.",, Ano vlak na nikoho bohužel nečeká a bohužel ani na mě.",, To máte pravdu. Udělala jste si jméno slečno. Můj vnuk Vás rád sledoval na internetu, ale nebylo to lehké že?",, Ne lehké to opravdu nebylo. Tři roky jsem si budovala kariéru a pak jí ze dne na den zahodila. Nemůžu říct že to byla chyba nebo nejlepší rozhodnutí, ale tenhle krok mě poslal sem. Zpět domů.",, Nechcete mi vyprávět, jak to celé začalo? Vždy jste pro mě byla zajímavá. Často jste sem chodila v montérkách a roztrhaném triku a mě to nedalo a tak jsem se jednou zeptal číšníka co měl ten den směnu, proč jste v tomhle oblečení. Jeho odpověď mě překvapila a musel jsem se nad ní pousmát. Každý den jsem potom sledoval v čem přicházíte.",, Tak dobře budu Vám vyprávět jak to začalo. Jednou večer, když jsem zrovna nebyla na dílně, jsem jako každou volnou chvíli hrála svou oblíbenou počítačovou hru. V té hře jsem narazila na Hráče jménem Baxtrix. Byl to můj velký vzor a tak jsem rozhodla že mu tu jeho hru trochu okořením. Začala jsem ho provokovat a nenechala ho připsat si jediný bod. Na konci hry mi napsal, že jsem hrála skvěle, ale moc agresivně. Prý bych potřebovala někoho kdo by mě držel trochu zpátky a že zrovna do jeho teamu přibírají nové hráče. Měla jsem přijet do Prahy kde jsem se s ním měla sejít. Napsal mi adresu kam mám jít a že si mě tam najde. Tak jsem se rozhodla že za to nic nedám když tam pojedu a tak jsem o tři dny později vyrazila. Našla jsem místo kam jsem měla jít a vešla do velké budovy. Procházela jsem dlouhou chodbou až jsem narazila na hlouček dětí v mém věku. Šla jsem blíž abych se podívala co se tam děje. Uprostřed toho hloučku byl Bax. Probojovala sem se k němu a dala mu do ruky lístek s Adresou toho kde právě jsem. Vzal mě do kanceláře kde byli všichni z teamu. Posadila jsem se a pozorně poslouchala. Téměř po čtyřech hodinách jsem odcházela s tričkem a papírem že jsem přijatá. Vrátila jsem se domů, ale ještě tu noc mě odvezli do nemocnice kde jsem strávila měsíc. Brácha se mezitím odstěhoval s jeho přítelkyní a já po propuštění z nemocnice odjížděla k jeho kamarádovi. Jeho dům se stal i mým domovem. Až do prvního turnaje jsem tvrdě trénovala a potýkala se s problémem že náš kapitán ve mě stále neměl důvěru. Když jsem však po turnaji zvedla velký zlatý pohár nad hlavu tak se vše změnilo. Stěhovala jsem se podruhé. Nastěhovala jsem se do progamerského sídla v Praze abych byla blízko svému teamu. V tom domě začala naplno moje kariéra. Trénovali jsme vyhrávali a já psala herní plány. Chtěla jsem, ale víc a ta tak jsem okusila i komentovat zápas. To mi moc nešlo a tak jsem zůstala jen u hraní. Milovala jsem to. Jednou když jsem onemocněla, tak za mnou přišel Bax že chce odejít a přestěhovat se ke kamarádům. Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Kapitán mi totiž řekl že chce abych po jeho odchodu převzala vedení teamu. Nakonec jsem však řekla že jestli půjde on tak já taky. Dala jsem mu však podmínku že odehraje poslední klání, které bylo pár dní po tom co mi to řekl. S mým návrhem souhlasil a já si zahrála naposledy. Tu hru jsem obrečela a zvedla pohár naposledy. Když jsem se přestěhovala, tak jsem si začala uvědomovat že tohle není to co jsem chtěla a rozhodla se že musím pryč a tak jsem se opět stěhovala, opět bez rozloučení, ale domů. Včera jsem přijela pozdě večer a šla se podívat na dílnu na přátelé, které jsem tu nechala. Přivítali mě s otevřenou náručí až na jednoho. Michal. Zapomněl, kdo jsem a nepoznal mě. Byla jsem z toho špatná, ale podařilo se mi aby si vzpomněl. No a teď jsem tady a zůstanu tu dokud mě osud zase nepošle dál." Až teprve teď jsem si všimla že si zapisuje do svého deníku nějaké poznámky. Když jsem se koukla pozorněji, zjistila jsem že to jsou má slova. Psal si to co jsem mu říkala. Každé slovo, každý detail.,, Chtěl bych aby jste byla inspirací pro mou další knihu. Samozřejmě pokud s tím budete souhlasit. Váš příběh mě velmi zaujal.",, Jsem ráda že se vám líbí. No nejsem si jistá jsem úplně nejlepší inspirace, ale vy jste spisovatel." Odpověděla jsem s úsměvem.,, Budu muset jít, tak mějte pěkný a někdy zase na viděnou.",, Vám také pěkný den." Zvedla jsem se šla zaplatit. Když jsem vycházela ven viděla jsem okolo projíždět Michala. Zastavil kousek odemně, tak jsem šla ním.,, Ahoj lištičko." Pozdravil mě hned jak si mě všiml.,, Ahoj." odvětila jsem s úsměvem.,, Kampak jdeš?",, No jdu se podívat po nějaké posteli abych nemusela spát na zemi. V bytě je úplně prázdno a na zemi se mi opravdu spát nechce.",, Na co postel ta je zbytečná." Řekl a začal se smát.,, Nějakej vtipnej ne?",, Já vždycky.",, No koukám na to.",, Tak pojď odvezu tě do nějakého obchodu a můžeš po nějaké kouknout.",, První rozumná věta co jsi řekl od doby co jsi mě pozdravil." Začala jsem se smát a nastoupila do auta.,, Nerejpej nebo půjdeš pěšky",, To neuděláš.",, Myslíš?",, Vím to.",, Dobře vyhrála si máš pravdu neudělám, ale neprovokuj.",, Nebo?",, To si ještě rozmyslím.",, V pohodě já mám času dost, jsem v důchodu a důchodci maj času na rozdávání.",, Ty jsi ještě šílenější než si tě pamatuju. Co s tebou provedli? Takhle jsem tě ještě nezažil.",, Nic semnou neprovedli, jen jsem někde pochytila trochu víc humoru. Víš ono když bydlíš s youtuberama tak pochytíš ledasco a hlavně v téhle komunitě humor nikdy neumírá.",, Bože kam jsem tě to poslal, já se normálně začínám bát se tě zeptat co všechno si tam získala, kromě těch tvých drzých narážek.",, No to se ani neptej, ale neboj to časem poznáš.",, Tak aby to bylo dřív než zase někam zdrhneš abych se toho taky vůbec dočkal.",, Neboj budeš mě teď mít na krku dlouho. Nehodlám se teď stěhovat.",, No to mám teda pěkný vyhlídky, ti povim.",, No a já ti povím, že jsme tu a jdeme mi hledat postel, tak se koukej zvednout a pojď.",, No já zírám. Ty jsi fakt drzá až to není hezký.",, Hezký to být nemusí, ale pojď, já nemám čas, mám toho moc.",, Ano pane." Vystoupily jsme z auta a vešli do obchodu. Byli jsme tam asi hodinu než jsem si konečně našla postel co by mi vyhovovala. Při té příležitosti jsem si vybrala i nábytek a šla vše potřebné vyřídit k pokladně. Dohodla jsem se že mi nábytek přivezou a dají dohromady do konce týdne a šla pryč.,, Tak co je to všechno?",, ano je to vše.",, Zase si mi připomněla jak moc nemám rád nakupování.",, Buď dobrej a hlavně nebreč.",, Hej to je moje věta!",, To nekecáš.",, A tohle taky." To chce klid." Začala jsem se opět smát. cinkla mi zpráva na messengeru. Vzala jsem do ruky mobil a koukla se kdo to je. Psal mi Xnapy, otevřela jsem zprávu ve které stálo: Ahoj Eleanor, dneska je v Tribunálu Noc Gamingu, tak doufám že dorazíš. Mozila se nemůže dočkat až tě uvidí. Prý si dáte v gaming room odvetu, myslí si že tě porazí že jsi vyšla z formy. Tak doufám že nezklameš a poctíš nás svou návštěvou. Dočetla jsem zprávu a dostala úžasný nápad.,, Mám úplně skvělý nápad!",, A mám se bát?",, No zatím ještě nemusíš, na to bude čas až potom.",, No já se bojím už napřed. Tak co je to za ten úžasný nápad?",, To řeknu až potom, teď jedeme na dílnu, za ostatníma ať to taky slyší.",, Dobře tak jedeme na dílnu." když jsme dorazili k dílně tak jsme šli dovnitř, kde byli ostatní. Přišla jsem k nim a pozdravila je a spustila ně svůj úžasný plán.,, Takže mám úžasný plán! Psal mi Xnapy, kamarád co komentoval každý můj turnaj co jsem odehrála a dostala jsem pozvánku na Noc Gamingu v baru Tribunál. Takže plán je následující. Dlužím vám všem omluvu, za to že jsem odešla aniž bych se rozloučila a tak vás všechny zvu na tuhle párty. Užijete si spoustu legrace, hudby, tance, pití, poznáte lidi se kterýma jsem žila celé ty tři roky a taky budete mít jedinečnou možnost mě vidět hrát live. Mozilla mě chce vyzvat na odvetu, takže ti z vás kdo neví co jsem to vlastně ty tři roky dělala, mají dneska večer možnost zjistit. Byla bych ráda kdyby jste semnou jeli všichni. zařídím nám hotel, takže budeme mít i kdy přespat. Takže váš úkol je se akorát připravit na cestu tam a zbytek nechte na mě.",, Tak to je skvělý." Vyjekla hned Verča.,, To bereme. Vezmeme auta aby jsme nemusely vlakem a byly tam rychleji." Přidal se Kuba. Po doladění posledních detailů jsem se odebrala do svého bytu a šla se vykoupat a připravit na večer. Sraz byl v šest hodin aby jsme tam už v osm byly a v klidu si daly věci do hotelu, ve kterém jsem nám zamluvila pokoje. Volala jsem i Xnapymu aby nechal připsat na listinu VIP hostů i je a s klidem jsem mohla pomalu vyrazit k dílně, kde byl sraz. Cestou jsem potkala Michala, který mě vzal do auta abych nemusel pěšky. Když jsme tu byly všichni nastavila jsem navigaci a mohlo se vyrazit.
 

Kapitola12 (Zpět mezi svýmí)

17. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
,, Michale?",, My se známe?" Zeptal se opovrhujícím hlasem a koukal na mě. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem co dělat, ale brala jsem to jako výzvu.,, Ano známe se už docela dlouho, ale taky jsme se dlouho neviděly." Odpověděla jsem s nejistotou v hlase.,, Nevzpomínám si že bych tě znal a teď když dovolíš tak bych rád prošel. Měj se, čau." Prošel kolem mě a zašel do dílny. Šla jsem hned za ním, ale někam se ztratil. Prošla jsem až na konec haly, kde jsem našla ostatní členy.,, Ahoj." Pozdravila jsem je. ,,Ahoj." Dostala jsem jednohlasnou odpověď. ,, Eleanor jsi to ty?",, Ano jsem to já Kubo, přijela jsem se na vás podívat.",, Jak dlouho tu budeš?",, Dlouho. Ale ne, vracím se zpět domů.",, Tak to je skvělý." Ještě dlouho jsem si s nimi povídala a pak padlo téma Michal. No trochu jsem znejistěla, ale z té situace mě zachránila rána ozývající se vedle z místnosti. ,, To bude Michal." Řekla Verča a podívala se tím směrem. ,, Měla by jsi za ním jít, hodně dlouho se dostával z toho že jsi ho tu nechala.",, Vždyť obě moc dobře víme jak to bylo a proč jsem odjela, jen jemu to asi nikdo neřekl. Sama dobře víš jak to pro mě bylo těžký odjet bez rozloučení." Povzdechla jsem si a otočila se k Verče zády. Šla jsem pomalým krokem ke dveřím druhé dílny. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Ozvalo se , dále, a já vešla. Viděla jsem ho jak sedí v koutě a má hlavu v dlaních. Pomalým krokem jsem došla za ním a sedla si vedle něj na zem.,, To si zase ty?",, Ano jsem to zase já.",, Chceš něco?",, Jo chci aby jsi otevřel oči a vzpomněl si s kým mluvíš.",, Já tě neznám. Nemám si na co vzpomenout!" Zvýšil nepatrně hlas.,, Nezvyšuj na mě hlas Michale, sice na to máš právo, ale mohl by si být trochu milejší, když se tu ukážu po tak dlouhé době. Jo já vím že to nebylo vůči tobě fér, ale neměla jsem na výběr. Doufala sem že zapomeneš a ty si zapomněl, ale teď potřebuju aby jsi si vzpomněl, ale na to už je asi pozdě." Zvedla jsem se a odcházela pryč.,, Byla to moje chyba a já si za ní ponesu taky následky. Jsem ráda že jsem tě mohla zase po takové době vidět. Měj se krásně a hodně štěstí, aspoň teď a takhle se s tebou rozloučím." Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Do očí mi vběhly slzy a já cítila jak mi tečou po tváři. Strašně mě to mrzelo, ale za chyby které jsme udělaly, platíme my sami. Už jsem byla venku a procházela kolem jeho auta. V jeho odrazu jsem viděla sebe.,, Stůj!" Zakřičel na mě. Zastavila jsem, ale neohlédla se. Nechtěla jsem aby viděl že brečím. Cítila jsem že zastavil kousek za mnou.,, Kdo jsi?" Zeptal se mně. Tohle opravdu zabolelo a moc. Nadechla jsem se a odpověděla.,, Jsem ta které jsi řekl, že má hledat motivaci i v maličkostech, jsem ta která tě poslechla a šla si tím co jí baví, jsem ta která ti nikdy dostatečně nepoděkuje za to kam se díky tobě dostala, jsem ta co odešla bez rozloučení, jsem Eleanor Elisabeth Anna Kristýna Králová." Neslyšela jsem žádnou odpověď, pohyb nic. Pomalu jsem se otočila abych se podívala jestli tam vůbec někdo je. Byl tam, koukal do země a kroutil hlavou ze strany na stranu. vzala jsem ho do svého obětí a pevně ho sevřela., jsem rád že jsi zpět." Pošeptal. Usmála jsem se a sevřela ho ještě víc. Odtáhl se odemně.,, Já se na tebe nezlobím, ale slib mi jen jedno, až zase budeš odcházet tak se rozluč. Bude to tak lepší. Tohle byla lekce pro nás oba, ale i přesto to bolí když se stane to co se stalo.",, Už neodejdu. Budu tady a budu tu tak dlouho jak jen to půjde.",, Pojď odvezu tě domů a zítra mi budeš všechno vyprávět.",, Dobře vem mě do hotelu, v bytě ještě nemám postel. Vlastně tam nemám vůbec nic, brácha si to všechno odvezl." Řekla jsem se smíchem ačkoli jsem byla naštvaná.,, Jo něco jsem o tom slyšel. Docela podraz co?",, Docela? No nebudeme to řešit nebo se rozčílím.",, Dobře tak do jakého hotelu by jste chtěla madam?" Zeptal se s úsměvem.,, Nějaký vyber nechám to na tobě. Nějak se mi nechce přemýšlet nad tím jaký všechny tu jsou." Sedla jsem si do auta a zavřela oči. To byla blbost protože ve chvíli co jsem to udělala, jsem usnula. ,,Lištičko vstávej. Jsme tu.",, Ještě pět minut." Zamumlala jsem rozespalým hlasem a opět usnula.
Pohled Michala...
Nedařilo se mi ji probudit a tak jsem jí od hotelu vezl k nám domů. Bylo opravdu hodně pozdě, takže jsem musel být potichu, abych nevzbudil rodiče. Vzal jsem ji do náručí a nesl do domu. Spala klidně a tvrdě, protože ji ani nevzbudila rána domovních dveří. Potichu jsem otevřel dveře do bytu a nesl ji rovnou do pokoje.,, Michale kdo je to? " Zeptala se mě máma, které nás potkala na chodbě.,, To je Eleanor. Já ti to ráno všechno řeknu, nechci ji budit aby ste se mohli seznamovat. Dobrou noc." Trochu sem jí odbyl, ale už jsem se taky těšil do postele. Položil sem jí na postel a pozoroval jak se začala točit do klubíčka. Moc mi to neulehčovala. Přikryl sem jí a šel se vysprchovat. Když jsem se vracel z koupelny šel sem potichu abych ji nevzbudil. Spala přesně tak, jako když jsem odcházel ani o milimetr se nepohnula. Lehnul sem si na kraj postele a zkoušel usnout. Pořád jsem přemýšlel jak je možný že sem jí hned nepoznal, ale spíš víc než to mě zajímalo, jak moc se za tu dobu změnila. Byla pryč příliš dlouho na to abych věděl jestli je to pořád ta samá holčina co znám. Usnul sem při přemýšlení...

Vzbudila jsem se, venku už svítilo sluníčko a zpívali ptáci. Protáhla jsem se a moje ruka se o něco zastavila. Koukala jsem se vedla sebe a... O můj bože, kde to zase jsem. Tohle není hotel! Sakra co tu dělám! Říkala jsem mu přeci že chci do hotelu a ne k němu domů, proč mě nikdy neposlechne. Tuhle tvrdohlavost jsem naučila já a jak to dopadlo. Ach jo... Povzdechla jsem si a vstala z postele. Koukla jsem se na čas, bylo půl deváté. No moc jsem toho asi nenaspala, ale tak to nevadí, jsem zvyklá. Šla jsem k pracovnímu stolu a hledala počítač. Počítač? Vážně hledáš počítač? Tady nejsi doma. A ty už dávno nehraješ, vzpomínáš? Je konec, už nebudeš hrát! Skončila jsi to, tak se s tím smiř! Pokroutila jsem hlavou a šla ke dveřím. Potichu jsem je otevřela a nekoukla ven. Bylo tu ticho. Jsou jen dvě možnosti. Buďto ještě jeho rodiče spí a nebo tu bydlí sám. No doufala jsem v tu druhou možnost. Vyšla jsem na chodbu a šla hledat koupelnu.,, Druhé dveře vpravo.",, Děkuju." Počkat co? Tohle není jeho hlas! Otočila jsem se za hlasem.,, Dobré ráno madam." Pozdravila jsem jeho mamku.,, Dobré ráno." Usmála se na mě. Zašla jsem do koupelny a udělala ze sebe člověka. Asi tak po patnácti minutách jsem vyšla ven. Šla jsem do kuchyně. Jeho mamka vařila.,, Dáš si něco dobrého ke snídani?",, Čaj" Odpověděla jsem jí na otázku. Sedla jsem se ke stolu a pozorovala jsem ji jak mi připravuje čaj. Když ho hotový položila na stůl, poděkovala jsem.,, Musela si být asi hodně unavená. Michal tě sem nesl v náručí.",, Ano přijela jsem v noci.",, Odněkud tě, ale znám. Někoho mi připomínáš, někde jsem tě už viděla.",, Nejspíš v novinách, televizi nebo na internetu. Docela často jsem se tam objevovala.",, Ano máš pravdu, novinách. Byl tam s tebou nějaký rozhovor. Michal tenkrát strašně vyváděl, když jsem je vyhodila. Nechápu co to do něj vjelo. Ty budeš asi hodně slavná, když se tak choval.",, Ani ne. Byla jsem trochu známá, ale to už je pryč. Už je to za mnou.",, A čím si byla? Smím-li to vědět.",, Nevím jestli Vám to něco řekne, ale byla jsem Progamerka. Profesionální hračka počítačových her.",, Tohle mi nic neříká, ale proč se tomu nevěnuješ dál?",, No řekněme že jsem na to už moc stará.",, Nevypadáš na to že by jsi byla nějak stará.",, V tomhle světě ano. Řekněme že jsem v důchodu. Je mi skoro devatenáct a to je pro hráče hodně vysoký věk. Čím starší jsme tím pomalejší máme reakce a ty jsou v tomhle směru hodně důležité, ale můj odchod měl i jiný důvod než jen věk, ale o tom se nechci bavit. Promiňte.",, To je v pořádku, chápu to. Muselo to být těžké odejít.",, Bylo to moc těžké.",, A jak jste se vůbec seznámili s Michalem?",, Bylo to už dávno, to jsem ještě bydlela tady. Tenkrát jsem se potulovala po městě a čekala na kamaráda. Měl mě vyzvednout u školy, ale poslal mi zprávu že mám přijít k opuštěnému statku na kraji města. Když jsem tam přišla, ještě tam nebyl a tak jsem chtěla porozhlédnout po okolí a zaujaly mě auta co tam stály. S údivem jsem si je prohlížela a obdivovala ty krásné detaily. Dřív i než ten kamarád přijel Michal a tak nějak jsme se daly do řeči. Párkrát jsem tam přijela s tím kamarádem a pak jsem tam začala chodit i sama občas a nakonec jsem tam byla každý den. Pak jsem se, ale jednoho dne odstěhovala do Prahy a celé tři roky tam nebyla až včera jsem se tam ukázala.",, Tak to jsi ty. Michal mi o tobě hodně vyprávěl.",, Ano to budu asi já. Jsem Eleanor. Představila jsem se jí a podala ruku.",, Klaudie." Podala mi ruku.,, Asi bych už měla jít.",, Kam by jsi chodila, zůstaneš tu na oběd.",, Nechci otravovat.",, Tady nikoho neotravuješ.",, Tak děkuju.",, Měla by jsi jít za ním aby tě nehledal." Poslechla jsem a šla zpět do pokoje za Michalem. Ten se právě probouzel.,, No dobré ráno ospalče." Řekla jsem s úsměvem.,, Dobré ráno Lištičko." Řekl rozespalým hlasem. Sedl si na postel a promnul si oči.,, Máš moc milou mamku.",, Ty jsi s ní mluvila?" Zeptal se trochu zděšeně.,, Ano potkaly jsme se na chodbě, když jsem hledala koupelnu a ty by jsi měl něco vysvětlit.",, Co chceš vysvětlit?",, Tohle není hotel, tak co tu dělám? Chtěla jsem do hotelu.",, No ještě řekni že se ti tu nelíbí. Spala si tak sem tě nechtěl budit a vzal tě sem." Koukla jsme se na něj vážným výrazem, ale pak se stejně usmála. Byla jsem nakonec i ráda že jsem nespala v hotelu.

Kapitola 11 ( Že by další další zvrat v mém životě?)

16. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Když jsem se opět probrala, sedla jsem si na postel a přemýšlela co se stalo a hlavně co dělo semnou. Nevěděla jsem co si o tom myslet a tak jsem jen tak seděla přemýšlela si a vůbec jsem si nevšimla že vedle mě leží Herdyn.,, Děje se něco? Vypadáš zamyšleně.",, Ne ne nic se neděje vše je v naprostém pořádku... Teda aspoň myslím...",, Takže ano děje. Eleanor povídej, co se děje. Poznám to na tobě že nad něčím přemýšlíš. Tak dlouho a dobře se sice neznáme, ale je to na tobě vidět. Poznal by to i slepej.",, Herdyne prosím t...",, Eleanor neprovokuj mě. Řekni mi to.",, Upřímně nevím co si o tom mám myslet. To co se včera stalo.. Nevím... Cítím se nějak provinile za to co jsem udělala nebo spíš neudělala.",, Co jsi udělala?",, Právě že nic... Nevím co se semnou dělo, ale omlouvám se ti za to. Nedokázala jsem se ovládat. Nevěděla jsem co dělám a nedokázala jsem se kontrolovat. Tohle se mi nikdy nestalo.",, Už dost El. Ten stav co jsi měla včera večer se mi moc líbil a někdy bych to chtěl zkusit znovu.",, Já teda ne. Je to příšerný pocit cítit bezmoc a vědět že nemůžeš nic dělat. Tvoje oči jsou prostě nebezpečné a já bych se do nich neměla dívat nebo do toho spadnu zase." Herdyn už nic neřekl a rozsvítil lampičku co měl na nočním stolku. Pokoj rozzářilo světlo vycházející z lampičky a já věděla že tohle bude průser. Pohotově jsem zavřela oči abych nic neviděla.,, Můžeš je otevřít.",, Já se bojím Herdyne.",, Nemusíš se bát nic se ti nestane jen je prostě otevři a jestli tě to uklidní tak já si sednu za tebe aby jsi měla jistotu že se mi nebudeš dívat do očí až je otevřeš." jak řekl tak taky udělal. sedl si za mě a chytl mě kolem pasu. Pomalu jsem otevírala oči a koukala se rovně před sebe. Herdyn si mě přitáhl blíž k sobě a pevně mě objal. Dal mi malý polibek do vlasů se kterými si i hrál. asi ho to bavilo protože mi vytvářel rádoby účes, ale moc mu to nešlo hádám. Trochu u toho mručel a já se jednu chvíli musela i zasmát.,, Co ti přijde tak k smíchu?",, Ale nic pokračuj dál a nenech se rušit.",, Eleanor ty si zahráváš.",, Ano já vím, ale baví mě to." Herdyn si mě otočil k sobě a než jsem stihla reagovat už jsem je zase viděla. Jeho oči. Dívaly se na mě já se opět potápěla. Jediné co jsem stihla říct bylo ,,POMOC,, Pak už jsem byla zcela mimo.,, Lehni si." slyšela jsem a jako pejsek jsem poslechla Herdyna udělala to co po mě žádal. Ležela jsem na posteli jako mrtvola a stále ho sledovala. Koukal e na mě a usmíval se. Je krásný vidět tě takhle v klidu, jsi jako Šípková Růženka.,, Když ti řeknu aby jsi zavřela oči uděláš to?" nereagovala jsem na jeho otázku, takže z toho poznal že tenhle rozkaz neposlechnu. Potřebovala jsem jeho okamžitou pomoc.,, Eleanor vnímáš mě vůbec?" Stále jsem nic neříkala a prostě jen ležela. Rukou mi zakryl oči a jakmile jsem přišla zase k sobě tak jsem je zavřela.,, To bylo hodně podlý Herdyne." ,, Promiň nečekal jsem že to s tebou takhle zamává. Omlouvám se, už se to nestane.",, To doufám. Tenhle pocit se mi totiž vůbec nelíbí. "Otočila jsem se na bok čelem ke dveřím. Herdyn si lehl za mě, chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.,, Co tě včera tak naštvalo?",, Přišel mi dopis od bratra. Myslím že už ti k tomu víc říkat nemusím.",, Ty ho nemáš moc ráda co?",, Je to kretén. Víc ti k tomu neřeknu.",, Tak už se nenervuj, tady budeš mít klid.",, Jo tady mám vás a klid od veškerého hluku.",, Neboj tady ti bude dobře. Zavři oči. ",, Mám je pořád zavřené neboj. Jsi pro mě moc nevypočitatelný. Popravdě nevím co od tebe čekat. Docela se bojím i toho posledního klání. Všimla jsem si že nerad prohráváš a jsi rád středem pozornosti. Takže pořád přemýšlím jestli pozvánku na klání přijmout ačkoliv jsem Odstraňovačovi řekla že semnou může počítá." Herdyn mi neodpovídal, otočil mě na záda, zhasl lampičku a já cítila jak na mě opatrně a s lehkostí dolehl. Jeho ruce se bořily do polštáře pod jeho vahou.,, Máš pravdu. Nemám rád, Když je někdo lepší něž já, ale já si svých pět minut slávy už užil a teď je řada na tobě. Chci aby jsi věděla že vstoupíme na podium a usedneme za počítače, tak ti veškerou slávu přenechám a budu rád a budu šťastný když tě se budeš usmívat. Hlavně prosím už nebreč. Viděl jsem jak jsi se tam rozbrečela ."Na tohle jsem mu radši neodpověděla a cítila jak mi po zádech prochází mráz. Po chvíli už jsem to nevydržela a tak jsem vzala jeho hlavu do svých dlaní a dala mu pusu.,, Jsi opravdu nádherná." Lehce jsem se pousmála.,, Jdu se vykoupat. Můžeš jít zatím připravit něco ke snídani. Nic neřekl a zvedl se z postele. Ve skříni jsem si vzala jeho tričko, protože se mi nechtělo jít ke mě do pokoje a vyrazila jsem směr koupelna. Po návštěvě koupelny jsem vycházela ven a uslyšela odemknutí vchodových dveří. Nevšímala jsem si toho a šla do jídelny. Bax a Wedry se vrátili domů z jejich výletu a hned mě šli přivítat.,, Chyběla jsi nám." Řekl Wedry.,, Byl na tebe Herďa hodný?" Řekl Bax.,, Vy mě taky kluci a nebojte byl na mě moc hodný. Hlídal mě aby se mi nic nestalo a jsem v naprostém pořádku.",, Neboj Baxi dával jsem ti na ní pozor.",, Baxovi ne." Ozvalo se z obýváku. Ten hlas mi strašně někoho připomínal. Otočila jsem se za hlasem a spatřila ho.,, Ahoj Eleanor.",, Co tady chceš?",, Přišel jsem na návštěvu. To se nemůžu jít podívat za Kamarády?",, Ne ty jsi nepřišel za klukama. Já moc dobře vím proč jsi tu.",, No jo pořád stejně chytrá.",, Drž hubu a vypadni!",, Nemyslím že ty jsi ta kdo mě může vyhodit." Začínala se mi vařit krev v žilách.,, Jo ona je ta co tě může vyhodit a jestli to neudělá ona tak já ano." Vložil se do toho už i Herdyn.,, Ne Herdyne. Já si to vyřídím sama.",, A pozor holčička je drsná.",, Říkám ti drž hubu a vypadni." ,,Takhle by jsi se neměla mluvit se svým bráškou.",, Ty nejsi můj brácha! Můj brácha by mě totiž nenechal na krku GoGovi a nedal přednost nějaký krávě co mu ničí sny a organizuje život! Můj brácha by mi řekl na rovinu že se stěhuje s jeho holkou a neposílal by pro mě kamaráda do a neřekl mu aby to předemnou tajil, že mně nechá na krku jemu. Ne tohle opravdu není chování sourozence. Takže já tě žádám aby jsi okamžitě opustil tento dům a už se ke mě nepřibližoval, nekontaktoval mně a kompletně si mě vymazal ze svého života. Už tě nechci nikdy vidět! Od tý doby umřela máma jsi se změnil a chováš se jako bych neexistovala.",, Velice dojemné sestřičko. Já odejdu, ale ty půjdeš semnou nebo půjdeš do děcáku. Klára si tě chce vzít na převýchovu. Je smutné že si ani nepamatuješ kdy mám narozeniny. Takže aby jsi byl v obraze, tak osmnáct už mi bylo před půl rokem. Takže nikam nejdu. Zůstávám tady, ale pokus dobrej.",, Já vím kdy máš narozeniny, to se neboj.",, Vypadni a už se nevracej!" Byla poslední slova co jsem řekla. Odešla jsem nahoru do pokoje a sedla si na postel. Vzápětí jsem se však zvedla a šla jsem k Herdynovi do pokoje, protože měl balkón. Otevřela jsem balkonové dveře a vešla na balkón, dveře jsem za sebou zavřela a zapálila si cigaretu.,, Tady máš popelník." Řekl Herdyn a položil misku vedle mě na zábradlí.,, Děkuju." Šeptla jsem. Položil mi ruku na rameno se slovy.,, Neboj mi tě nikam nepustíme. zůstaneš tu ať se děje co se děje. A hlavně já tě nikam nepustím.",, To jsi moc hodný Pavle, ale slib mi že když budu muset odejít tak mě necháte jít.",, Dobře slibuju." Dokouřila jsem cigaretu a nedopalek jsem hodila do misky, kterou Herdyn přinesl. Podívala jsem se na něj psíma očima.,, Pojď ke mě ty moje bojovnice." Řekl a přitáhl si mě k sobě. Pevně jsem ho objala kolem pasu protože výš jsem nedosáhla s mými sto šedesáti centimetry. Stoupla jsem si na špičky abych byla výš.,, Jsi moc vysoký Herďo." Podotkla jsem s úsměvem.,, A ty moc malá." Odvětil též s úsměvem. Herďovi cinkla zpráva na facebooku. Přečetl si jí a přešel do pokoje rovnou k počítači, který následně zapnul. Šla jsem za ním.,, Budu streamovat, tak jestli chceš můžeš semnou. Bude tu Bax s Wedrym.",, Já se budu jen dívat." Můj mobil se rozezněl melodickým tónem když mi neznámo kdo volal. Vzala jsem ho do ruky abych se podívala kdo to je. Číslo bylo neznámé. Řekla jsem si že to bude nejspíš nějaký otravný operátor co nemá nic lepší na práci než otravovat lidi s úplnými blbostmi. Nicméně jsem se přemohla a hovor přijala.,, Králová, prosím." Pronesla jsem a čekala na odpověď.,, ahoj Eleanor. To jsem já Pavlik."Pavlik? Sakra jakej Pavlik? Vůbec jsem si nemohla vzpomenout.,, Ahoj co potřebuješ?",, Chtěl jsem se zeptat jestli by jsi nechtěla zase někdy přijet za námi na dílnu. Kluci se nedávno zmínili že už tě dlouho neviděli, tak mě napadlo že se tě zeptám jestli se tu nechceš ukázat třeba tenhle víkend." A v tu chvíli mi to došlo. Při slově ,dílna, jsem už přesně věděla, který Pavlik to je.,, Není problém. Stejně mám v plánu se do Příbrami vrátit a jestli chceš můžu dorazit už dneska večer.",, To bude super budu se moc těšit. V kolik tě mám vyzvednout na nádraží?,, Asi tak za tři hodiny." Ukončila jsem hovor a šla za Wedrym abych mu řekla že na pár dní vypadnu z baráku. Zabraný do hry a streamu mi to odkýval a já si šla zabalit pár důležitých věcí. Potom jsem vyběhla z domu a běžela na vlak. No jako vždy jsem nestíhala a tak jsem to brala různýma zkratkama abych byla na nádraží co nejdříve. Když jsem tam konečně byla vlak už skoro odjížděl, ale stihla jsem ho jen tak tak. Lístek jsem si koupila ve vlaku a modlila se aby ty dvě hodiny v něm utekli co nejrychleji a cestou si nepřistoupilo moc lidí. Dala jsem si sluchátka do uší a poslouchala písničky celou cestu. Cesta utíkala celkem rychle a za dvě hodiny už jsem stála na nástupišti v Příbrami. Probojovala jsem přes ten dav turistů až k hlavnímu vchodu a vyšla před budovu nádraží. Venku už na mě čekal Pavlik, který mi pohotově pomohl s taškou. Požádala jsem ho aby mě vzal do bytu kde jsem víc tři roky nebyla. Ve chvíli kdy jsem přešla práh tak se na mě vysypala hromada vzpomínek. Dala jsem si věci do svého pokoje a šla zase pryč. Nějakou dobu tu teď zůstanu. Možná se sem vrátím zpět vždyť přeci po smrti rodičů ten byt má připadnout mě. Odcházela jsem pryč a povzdechla si nad tím vším. Došla sem zpět za Pavlikem a ten mi oznámil že ještě potřebuje jet za klukama na dílnu co je na konci města. Odkývala jsem mu to a sedla si na místo spolujezdce. Moc dobře jsem věděla kterou dílnu myslí. Byla jsem tam skoro jako doma a celý kolektiv moc dobře znám. projížděly jsme kolem velkého statku, který už je hodnou dobu neosídlený. Zastavily jsme před dílnou a já i Pavlik jsme vystoupily. Pavlik šel hned do dílny a já pomalým krokem za ním. Psala jsem klukům že jsem v pořádku dorazila. Bylo něco kolem desáté večer, což byl naprosto ideální čas. Za sebou jsem uslyšela zvuk motoru, připomínající spíše traktor než auto. Nereagovala jsem na to a šla dál ke dveřím. Pavlik už byl dávno vevnitř a já chtěla jít za ním, ale nedalo mi to a ohlédla jsem se čí že auto zní jako traktor. Z auta vystoupil kluk s kapucí na hlavě, takže mu nebylo vidět do obličeje. Šel mým směrem a už z dálky jsem slyšela otázku patřící mě.,, Hledáš někoho?" Měl mě povědomí hlas, ale stále jsem ho nepoznala.,, Ne nikoho nehledám a ty?",, Tak co tu chceš?",, Jestli semnou chceš mluvit tak si laskavě sundej tu kapuci ať ti vidím do očí. Neznáš pravidla slušného chovaní?",, Neodpověděla jsi mi na otázku.",, Sundej tu kapuci a já ti na ní odpovím." Neochotně, ale přeci jí sundal. Otevřela jsem pusu dokořán zírala na něj. To snad není možný...
 


Kapitola 10 (Nový začátek všeho)

15. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Uběhlo už několik dní od posledního klání a od doby co jsme se přestěhovaly s Baxem do Hostivic za Herdynem a radkem. S Wedrym Jsem se uplně v pohodě začala bavit a tak nějak si i začala zvykat na to Herdynovo rýpání. Kluci skoro pořád streamovali, ale mě to vůbec nelákalo. Mnohem radši jsem seděla někde v klidu a psala si strategie, které pak následně posílala klukům z eSuby. ,, Baxi?",, Ano Eleanor?",, Stýská se mi po esportu. Cítím se dost provinile že jsem je tam nechala jen tak.",, To věřím, ale jestli chceš tak se tam vrať zlobit se nebudu a ani nemůžu. Přeci jen jsi odešla kvůli mě a provinile bych se spíš měl cítit já a ne ty.",, Už je pozdě se vracet.",, Jak to myslíš nikdy není pozdě na se vrátit a odstraňovač tě vezme hned zpět, tím jsem si jist.",, Je pozdě Baxi.Dneska ohlásil konec. Odhlásil team z ligy na příští sezónu, takže až dohrají tuhle tak se Esuba rozpadne a už nebude hrát. je prostě konec a pozdě na to se vracet. Jsem s ním domluvená že poslední zápas sezóny mu odehraju a jestli chceš tak pojď do toho semnou. Bude rád a bude mít radost. Bude se mi sice stýskat ještě víc, ale aspoň budu vědět že jsem je v tom nenechala úplně. Bude to naše poslední mistrovství české republiky moje první a tvoje třetí.",, Jakto že o tom já nic nevím? Nic mi neřekl.",, Možná protože jsi ho po odchodu z eSuby úplně odříznul, ale rád tě tam uvítá zpět a taky říkal něco o tom že na to klání bude chtít dát dohromady elitu eSuby. To nevím co má znamenat, ale i tak do toho jdu a ty by jsi měl také.",, Odstrańovač chce dát dohromady bývalé hráče takzvanou ,,elitu,, a chce tam i tebe jak jsem dobře pochopil. No nicméně si zahraješ tady s naším Herdynem. Ten hrál se mnou první ligu a je v League of Legends dost dobrý. Přirovnal bych ho k tobě, ale nevím jestli smím protože toho pro celek neudělal tolik jako ty.",, Tak to bude ještě zajímavé." Lehla jsem si k Baxovi na postel a přemýšlela co to asi bude obnášet to klání co se má odehrát na konci. můj zamyšlený výraz Baxe upoutal natolik že si přisedl ke mě.,, Neboj to zvládneš.",, Já to zvládnu, ale co Herdyn? je mi úplně jasné že bude chtít být středem pozornosti.",, Nebude neboj. Ví že na tebe mít nikdy nebude."Bax odešel z pokoje a chvíli po něm přišel Herdyn. Měl neutrální výraz a tak ani já se nijak netvářila. Zavřela jsem oči a čekala co řekne.,, Prý se trápíš tím že jsi odešla z eSuby? Můžu ti říct že jsem se taky neradoval když jsem odcházel, ale ty jsi šla dobrovolně a ještě kvůli Baxovi, což mě a nebudu ti lhát hodně překvapilo a zaskočilo. Ty toho kluka musíš mít asi opravdu hodně ráda když kvůli němu zahodíš kariéru. Ty asi spíš co? Takže si tu povídám sám pro sebe.",, Nespím slyšela jsem každičké tvé slovo co jsi řekl." Otevřela jsem oči posadila se a objala ho. Objetí mi oplatil a já si stoupla. Pomalým a klidným krokem jsem odcházela. U dveří jsem se zastavila a pohledla na něj.,, Herďo?",, Ano." Ty jsi hrál League of Legends.",, Ano hrál, ale vždyť to víš.",, Potřebuju než začne poslední klání legendární team na který nikdo nezapomene." Odešla jsem dolů do kuchyně kde samozřejmě nikdo nebyl. Werdry byl u sebe v pokoji a a stříhal nějaké video. uvařila jsem si čaj a sedla si s ním k televizi. Koukala jsem na Top Gear, když vtom jsem náhle usnula.
SEN...
Stála jsem před dveřma sálu a váhala zda je otevřít. Nakonec jsem to přeci jen udělala a otevřela je. Když jsem vešla tak se na mě všichni dívali. Pozdravila jsem a sedla si do čela stolu. Připravila si papíry které jsem potřebovala a znovu si stoupla.,, Já Vás tu ještě jednou vítám a byla bych ráda kdyby jste mi věnovaly pozornost. Dnes jsem si Vás jsem pozvala proto abych Vám sdělila co a jak. Od Herdyna už jistě víte že chci založit nový celek eSuba intel. Je tu hodně věcí co je potřeba zařídit a probrat, ale nejdříve se zeptám. Kdo do toho jde semnou? Ruku nahoru." Bylo to neuvěřitelné, ale ruku zvedli všichni. Po asi dvou hodinách úpěnlivého vysvětlování jsem vyhlásila přestávku. Šla jsem na chodbu, sedla si na pohovku a položila si hlavu do dlaní. Přemýšlela jsem co jsem to vlastně udělala. Tohle jsem asi dělat neměla. Z mého přemýšlení mě vytrhl Bax. Sedl si vedle mě a pozoroval mě.,, Tebe něco trápí že ano?",, To se ti jen zdá.",, Eleanor to se mi opradu nezdá. Vidím že tě něco trápí.,, Ty mě znáš prostě nejlíp. Nevím jestli to byl dobrý nápad se do tohohle pouštět. Tak nějak mi přijde že jsem tohle dělat asi neměla. Bude to hodně náročný a ani nevím jestli to vyjde. Co když to pokazím. Budou mě mít za debila a to jako díky nedám si.",, Nebudou neboj se. Mají tě jako vzor a budou ti pomáhat když budeš potřebovat. Ty to zvládneš já ti věřím. A pojď už se vrátiti zpět všichni už tam jsou." Poslechla jsem ho a šla a šla jsem zpět do sálu.,, Tak jo hned zítra se vyhlasí nábor na nově hráče. V sobotu v jednu hodinu se tu sejdeme i s náboráři. Tak a pro dnešek by to bylo všechno. Já Vám děkuji za váš čas i pozornost." Sbalila jsem si veci a šla jsem pryč.

Crrr... Zvonek. Někdo zvoní a ruší můj spánek. Znadávání na toho vetřelce co se nám snaží dostat do domu si vpomněla na ten sen. Zmatená a naplněná nechápavostí jsem se zvedla z postela a šla se podívat kdo to tu otravuje, takhle brzy ráno. Rozespalá jsem sešla těch pár schodů dolů.,, Právě včas Eleanor." Ozvalo se z obýváku.,, Přišel ti dopis." Ozvalo se pro změnu z kuchyně. Došla jsem do obýváku aniž bych přítomné pozdravila a mířila rovnou ke konferenčnímu stolku, kde již zmíněný dopis ležel. Podle poštovní známky jsem usoudila že z ČR nebude. Otevřela jsem ho a začala číst.,, Milá Eleanor, chci se zeptat jak se máš a jestli se na mě ještě pořád zlobíš. Posílám ti pozdrav z Paříže kam jsme s Klárou odletěli na výlet. je tu pě..." List papíru i s obálkou jsem zmuchlala a zahodila do kouta místnosti. ,,Urgh..." Vyšlo z mých úst na celý dům a odešla do pokoje. Stoupla jsem si k oknu a koukala ven zattím co jsem drtila plechovku od energi drinku v ruce. Krev se mi vařila v žilách já bledla zlostí na svého bratra. Vyrušilo mě klepaní na dveře.,, Dále." Vyzvala jsem dotyčného aby vstoupil. Za zvuku skřípajících dveří jsem plechovku zahodila pryč. Opřela jsem se o parapet a zaryla do něj nehty.,, Takhle naštvanou jsem tě ještě nikdy neviděl. Jde z tebe docela strach. Hele kluci odjeli pryč a já si jdu zaběhat. Přidáš se?" nic jsem neříkala a šla si obout boty na běhání.,, Beru to jako souhlas. Jen mám obavy o to aby jsi mému tempu stačila." Neřekla jsem půl slova nechala ho aby vybral nějakou cestu. Asi po šesti kilometrech se zastavil a dýchyl jako by doběhl maraton. Já si stoupla vedle něj a klidně dýchala.,, Snad nejsi udyýchaný? Mám obavy že svému vlastnímu tempu nestačíš." Řekla jsem s úsměvem na tváři. Rozhlédla jsem se kolem se po krajině.,, Je tu krásně co?" Slyšela jsem za sebou Herdynův hlas.,, Ano je tu nádherně. Škoda jen že na běhání nemáš čas každý den.",, Ale já běhám každý den. Jen chodímráno když ještě spíte.",, Tak to já budu běhat s tebou, aby jsi neběhal sám.",, To budu rád. Milá společnost vždy potěší.",, Tak domluveno. zítra ránosi pro mě přijď a budeme spolu běhat, aspoň se zase dostanu do formy." Přišla mi SMS od Wedryho, který psal že s Baxem zůstanou nějaký čas v Brně u rodiů Baxe.,, To máš radost že budeš mít od Baxe chvíli klid. Musí to být náročný ho zvládnout.",, Ani ne on má spíš práci semnou a to spolu ani nechodíme a občas se hádáme jako po dvaceti letech manželství.",, Ty s ním nechodíš? To mi neříkej že takhle se k sobě kamaradi chovají normálně. Musí pro tebe něco znamenat když jsi kvůli němu zahodila kariéru.",, Herdyne. Herdyne. Ty jsi, ale ňouma co?" Dodala jsem s úsměvem a šla do do sprchy. Po sprše jsem šla do skříně a hodila něco na sebe. Seběhla jsem dolů za Herdynem který koukal na nějaký film. sedla jsem si vedlle něj a po chvilce mu usnula na rameni a probudila se až u něj v posteli. Sedla si na ní a pořádne se rozkoukala. Slyšela jsem na chodbě kroky a tak jsem se šla kouknout co se děje. Chodbou procházel Herdyn a všiml si že koukám ze deří na něj. Herdyn ke mě udělal krok a díval se mi do očí. Jáse mu do těch jeho dívat nechtěla, ale ty oči jsou tak okouzlující že nejde přestat se do nich dívat. Tak strašně jsem chtěla přestat a uhnout tím pohledem. Připadalo mi že jsem snad ani nemrkala. Pak přišel problém číslo dva. Usmál se. To byla pro mě konečná. Stála jsem před ním jak solný sloup a nemohla jsem nic. doslova jsem se topila v jeho očích a chtěla jsem a modlila se aby něco udělal.,, Pavle prosím. Udělej něco. Netýrej mě takhle." Herdyn mě chytl za boky a couval semnou zpět do jeho pokoje. Zastavila ho až zeď o kterou mě opřel. Já se za tu celou dobu nepřestala dívat do jeho očí. Byla jsem jimi úplně omámená. Sledovala jsem každý jejich pohyb a už jen odhadovala na co přávě kouká a co zaostřuje.,, Já... Já nemůžu...",, Co nemůžeš Eleanor?",, Přestat se ti dívat do očí." Usmál se ještě víc a pohladil mě po tváři.,, Tak s tím něco uděláme." Dal mi ruku před oči a já jakobych se začala probouzet. Začala jsem zase vnímat i okolní svět a slyšet i to co se kolem mě děje. Probudila jsem se z toho hrozného zatmění, ale stále jsem jen stála a nic nedělala.,, Zavři oči." Vyšlo z jeho úst a já tak učinila. Cítila jsem že jeho ruka už nezakrývá mé oči a tak jsem je nechala zavřené. Popravdě jsem se bála je otevřít. Cítila jsem jeho ruku jak chytá tu mou a ta druhá jak se opřela o zeď vedle mé hlavy. Začal se mi zrychlovat dech když jsem ten jeho cítila na svém krku. dal mi tak jemný polibek na krk že jsem to skoro necítila. Pohly se mi prsty na ruce a ja slyšela u svého ucha.,, Nehýbej se. Neboj neublížím ti. Jen se pěkně uvolni." Znovu jsem cítila jeho dech na mém krku, ale tentokrát na druhé straně. Opakoval to co předtím a já stále ni nedělala. Když jsem ucítila jeho ústa na těch mých tak jsem byla ještě ve větším tranzu než do teď. Hrál si se mnou jako s loutkou v divale, ale mě to bylo jedno. Líbal tak jemně a procítěně že to až nebylo možné. Poslošně a dobrovolně jsem s ním spolupracovala. když nám oboum došel dech tak jsem opět slyšela jak promluvil.,, Počítej do pěti pak otevři oči." začala jsem počítat a když jsem otevřela oči byl pryč. Lehla jsem si zpět do postele a přemýšlela co to mělo být. Přemýšlela jsem tak dlouho že jsem usnula.

Kapitola 9 (Poslední hra?)

14. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Uběhlo už několik dní a já jsem byla už skoro zdravá. V pondělí ráno za mnou přišel Bax že má pro mě něco důležitého. Sedla jsem si na postel a pozorně ho poslouchala.,, Zítra v úterý se stěhujeme do Hostivic. Budeme bydlet s Herdynem a Wedrym.",, Do Hostivic? A co kluci? To je tady jen tak necháme? Vždyť já mám za týden turnaj a ty taky. A co tréninky? Musíme přeci trénovat.",, Eleanor klid. Na ten turnaj samozřejmě půjdeme a odehrajeme. Chtěl jsem ti to říct už včera, ale prospala jsi celý den tak jsem tě nechtěl budit, ale budu končit s progamingem. Chci jít studovat dál a kvůli škole bych na to neměl čas. Proto jsem se dohodl s klukama že se budu stěhovat a byl bych rád kdyby jsi jela semnou. Věřím tomu že se ti tam bude líbit a kluky si oblíbíš.",, Tak já Herdyna znám, ale Wedryho ne. Kdo mě ale bude držet zkrátka když ty nebudeš hrát? Ty jsi moje herní opora, moje všechno v téhle profesi, nemůžeš prostě jen tak odejít. No tak víš co? Já odcházím taky. Bez tebe hrát nebudu.",, Eleanor, ale to přeci nemusíš. Jestli chceš hrát tak hraj. Máš úžasné nadání a byla by škoda ho zahodit.",, Baxi?",, Ano?" Pojedu s tebou, ale mám jednu pomínku." ,, Jakou?",, Přestěhujeme se až po tvém posledním turnaji." ,, Dobře a jsem rád že pojedeš semnou."
O týden později...

Dnes je den mého posledního zápasu. Kluci o tom už věděli a Ostraňovač to nesl velmi špatně, tenkrát mu totiž slíbila že po jeho odchodu převezmu celek já. jenže pravda je tavá že já končím dřív než on. Moje oblíbené a známé místo Svitavká Fabrika je jako můj domov, hraju tu velmi ráda. Dnes je to naposledy co s tímhle skvělím celkem stupuji na podium před diváky co chtějí vidět boj dvou teamů v League of Legends. Sedla jsem si za počítač a hluboce se nadechla.,, Zdravím všechny tady v sále svitavské fabriky i vás doma u vašich obrazovek. Já jsem Petr,,Xnapy,, Jirák a není tu semnou nikdo jíný než Pavel,, Mozilla,, Klaban. Jistě vám neuteklo že Eleanor a Baxtrix opouští herní svět progamingu, takže tohle bude jejich poslední hra. Všichni hráči už jsou na svých místech a vybírají si své šampiony pro tuto hru. Mozi co ty si myslýš o dnešní hře? Jak to bude probíhat?",, No Xnapy buďme upřímní bu to hodně zajímavá a emočně založená hra. Mám takový pocit že Eleanor dnes předvede něco co zaskočí nás všechny.",, Tak Eleanor už nás zaskočila tím že oznámila svoje ukončení kariéry a odchod z eSuby, ale nebudeme to déle prodlužovat a pojďme se vrhnout rovnou do hry." Hra se spustila a já vyběhla se svým šampionem na mid. ,, Eleanor se nám pomalu blíží k midu a na proti jí jde Worry. Jako vždy se hned do svého soupeře pustí se vším co má." Na tuhle hru jsem se soustředila jak nidky předtím Chtěla jsem podat co nejlepší výkon a zároveň si jí užít, vždyť po tomhle turnaji žacně nová etapa mého mizerného života. Proč mizerného? Protože všechno se kolem mě hroutí jako doměčky z karet a i přes ty všechny krásné chvíle co jsem zažila, na ty špatné nezapomenu. Bloudila sem jen tak po mapě a hledala hráče z Inside Gemes. Nemohlůa jsem nokoho najít a tak jsem se vrátila zpět na mid a bezhlavě zabíjela miniony. Přyšlo mi jako bych najednou hrála uplně sama a to po mapě běhalo dalších devět hráčí co chtěli vyhrát tohle klání.,, Eleanor co je s tebo ua co děláš na midu?" Ozvalo se mi ve sluchátkách. Mluvil na mě Odstraňovač. Rozhlédla jsem se po mapě a viděla je u Barona.Vyrazila jsem za nimi a chtěla jim pomoct. Cestu mi však skřížil Worry. Okamžitě na mě zautočil, jako by věděl že jsem oslabená, většinou se mi totiž vyhýbajíúplně všichni jen abych si nepřipsala jejich hlavu. Já však začala pohotově odpovídat. Z jungle jsem se do báze portovala s jedním životem a jedním killem. Bylo to tu zase. Začaly se mi vracet vzpomínky. Podívala jsem na Baxe, který seděl vedle mě. Soustředil se na hru a tak si ani nevšiml že jsem na něj koukala. Cestu k nepřátelskému Nexusu jsem měla volnou, všechny turrety byly zničeny a tak jsem mohla v klidu projít. Myslím že nikdo nechápal co dělám ani já to nechápala, ale prostě sem šla dál a nic a nikoho nebrala ohled. Chtělo se mi brečet, ale nechtěla jsem aby to viděli ostatní a tak jsem se snažila to v sobě udržet, ale marně.,, Mozi koukej na to. Eleanor jde uplně sama do nepřátelské báze, ale co to... ona... ona brečí? Dámy a pánové tohle se tu ještě nestalo. Nevím co přesně to má znamenat, ale Eleanor si jde tímhle pro svůjí první smrt v historii jejího profesionálního hraní. Se slezami v očích jde Inside Games přímo do chřtánu.",, Xnapy tady je něco špatně, tohle se mi vůbec nelíbí." Šla jsem si pro popravu. Moc dobře jsem to věděla že tohle prostě nemám šanci přežít.,, Eleanor!",, Jdi pryč!",, Nechoď ta!",, Vypadni odtamtud zabijou tě!" Křicel na mě můj team, ale ja jakobych je neslyšela nereagovala jsem na ně. Celý team mi běžel na pomoc, byla jsem už u Nexusových turret a IG se kolem mě už scházeli. couvala jsem ke zdi a zavřela oči. před očima jsem viděla Štěpánův pád z Anghuse a jeho smrt. To mě probralo a začal boj na život a na smrt. Rvala jsem se jako lev a když jsem použila i svou ultinu tak se mi na monitoru objemila tabulka s nápisem ,,PENTAKILL" můj team mezitím dorazil a ničil nexusové turrety a já se vrhla na samotný Nexus.,, Tohle je neuveřitelné! Pentakill bez jediné asistence a s pěti životy co jí zustaly dokáže zničit ješte Nexus tak to tu ještě nebylo. Dámy a pánové, milá sitavská Fabriko. Team eSuba intel opět vítězí." To byla poslední slova co jsem slašela od Xnapyho. Pak už jsem jen slyšela hluk a jásot diváků. Se slzami v očích jsem se zvedla ze židle a usmála se a zvedla ru s pohárem nad hlavu. Přišel ke mě Bax a objal mě. S pohárem v ruce jsem ho objala také a rozbračela se ještě víc, ale tentokrát už štěstím a né smutkem. Odešla jsem jsem z podia do zákulisí kde mi mi Xnapy podával kapesník do kterého jsem si utřela slzy se slovy. ,, Holka ty máš víc štěstí než rozumu." Usmála jsem na něj a objalaho se slovy.,,Ano já vím a proto jsem tak úžasná." Začala jsem se smát a přidali se ke mě i ostatní. Přišel i Mozilla s jeho jako vždy vážným výrazem a pronesl.,, Budeš jím tu chybět a nám taky doufám že se na nás někdy přijedeš podívat. Objala jsem ho.,, To víš že se přijedu podívat Mozi a nesmutni, nic netrvá věčně a ani tohle ne. To čeho jsem chtěla dosáhnout tojsem dosáhla a je čas jít zase dál. Tak jo kluci je čas se rozloučit a jít. Brzy na viděnou pánové." Postuně jsem se se všemi rozloučila a naposledy se ohlédla za sebe na pódium.

Kapitola 8 (Úplněk)

13. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Snad už budu zase nějaký ten čas doma a budu mít dost času na to pořádně poznat lidi co tu se mnou žijí. Je ráno a já jako každé ráno když vstanu mířím do koupelny udělat ranní hygienu, Obléknu se a jdu se nasnídat. V jídelně obvykle nikdo nebývá takhle brzy ráno, ale tentokrát tam jsou všichni.,, Dobré ráno, co vy tu dnes tak brzy?",, Ahoj." odpověděli mi sborově a pak už se slova ujal MenT.,, Jedeme na CineTube do Kutné Hory v rámci našeho společného turné. Pojeď s námi bude to legrace, přísahám že se tam nudit nebudeš.",, Co je dnes za den MenTe?",, Dnes je sobota, proč? Ty nemáš kalendář?",, Ale jo mám kalendář, jen se tak ptám.",, Se mi nějak nezdá.",, Tak si přešlápni ať se ti to jen zdá a řekni mi v kolik se odjíždí a v kolik se vrátíme domů.",, Domů se nevracíme a odjíždí se za půl hodiny." Bez jakékoliv další otázky jsem si šla nahoru zabalit nějaké věci a tentokrát i na víc dnů, protože moje tušení že se domů jen tak nepodívám se určitě vyplní. Za půl hodiny už jsem seděla v autě a jely jsme do Kutné Hory. Asi tak za tři hodiny jsme byly u kina Modrý Kříž a kluci šli hned dovnitř. Já jsem šla za nimi a rozhlížela jsem se kolem sebe a prohlížela si jak to tam vše vypadá. V průběhu programu jsem odešla ven, protože jsem se chtěla projít na čerstvém vzduchu. Kutnou Horu jsem neznala a tak jsem nevěděla kam vůbec jdu. Asi tak po hodině procházení po městě jsem došla do nějakého parku. Sedla jsem si na lavičku a koukala jsem jen tak do dálky. Za sebou jsem uslyšela hlasy a začala se bát. Zvedla jsem se a odběhla za nejbližší strom se schovat. Čekala jsem co se bude dít dál a jestli na mě přijdou nebo ne. Naštěstí si mě nevšimli a když se bavili tak jsem zaslechla že jdou ke kinu. Nenápadně jsem se vydala za nimi a sledovala je až ke kinu. U kina jsem do něj nenápadně zaběhla a našla kluky. Oni už zrovna byli na odchodu do hotelu, a tak jsem se rovnou přidala k nim. Lehla jsem si do postele a chtěla jsem spát. Jenže to nešlo. V hlavě mi ležel Baxtrix a nemohla jsem se ho zbavit. Věděla jsem že prostě neusnu a tak jsem si sbalila věci a na dveře pokoje jsem přichytila lístek a potichu se vytratila z hotelu. Do Prahy jsem se dostala za necelé čtyři hodiny a když jsem konečně byla před jejich domem tak jsem napsala Odstraňovačovi aby mi otevřel. Prisel mi otevrit a ja mu s usmevem podekovala ze me pustil dovnitr. Na nic jsem necekala a hned sla k Baxovi do pokoje. Bez klepani jsem potichu otevrela dvere a vesla do pokoje. Nevsiml si ze ma v pokoji vetrelce a tak jsem stale potichu sla az k posteli kde lezel a uprene koukal do
notebooku. ,,BAF!" Vyneslo se z mych ust. Baxtrix leknutim spadl z postele a zacal se smat. Ja si lehla pres sirku postele na bricho a koukala na nej dolu na zem.,, Co ty tady? Nemas byt nahodou doma?",, Mozna..." Bax se prestal smat a koukal na me kamennym vyrazem, pak se dabelsky usmal, chytl me za ruce a stahl z postele rovnou na sebe. Sedla jsem si na nej obkrocmo a pres moje spadane vlasy do obliceje jsem na nej koukala. Porad si me prohlizel a tak podivne a chtive se na me koukal. Postavil se i semnou na nohy a polozil me na postel sedl si na me takze jsem byla pod nim a nemohla nic delat.,, Vis ze takhle vypadas hrozne roztomile?",, No to musi byt hrozne roztomily kdyz vypadam jak strasidlo.",, Me se to libi." Odhrnul mi vlasy z obliceje a usmal se na me.,, Tak a ted vazne. Proc jsi tady?",, No vis... Nemohla jsem spat. Celou tu dobu co jsem se snazila usnout jsem myslela a videla pred ocima TEBE a...",, Uz nic nerikej." Prerusil me Baxtrix. Chtela jsem ho prekvapit a tak jsem ho zacala lehtat. Svijel se jako housenka a ja z toho mela hroznou legraci. Blbly jsme takhle cele hodiny a porad nas to bavilo. Bax se az nebezpecne moc priblizoval k memu obliceji. Nevedela jsem co chce delat, ale nechala jsem ho. Az kdyz byl dva centymetry od mych ust mi to doslo. Srdce se mi rozbusilo a ja se nachala unaset jeho mekkymi rty, kterymi odvadel skvelou praci. Jeho ruka se pomalu sunula po mem tele dolu. Ja jsem ho chytla svou rukou jemne za vlasy a uzivala si ty nadherne okamziky. Pretocila jsem nas a zase jsem sedela ja nem. Najednou nekdo zaklepal. Rychle jsem z nej slezla prikryla se dekou a delala ze spim. Bax udelal to same. Otevrely se dvere.,, Baxi. Hej Baxi vstavej." Slysela jsem Raysenuv hlas.,, Ticho at ji neprobudis!" Rekl Baxtrix a pomalu vstal z postele. Dal mi pusu na celo a odesel. Okamzite jsem usnula a probudila se az vecer. Vstala jsem z postele a sla k Baxovi do skrine. V pokoji jsem byla sama a tak jsem usoudila ze asi bude dole s klukama. Nasla jsem si ve skrini Baxovi kratasy a nejake tricko. Oblekla jsem si to a sla dolu. Mela jsem docela hlad a doufala ze budou mit neco v lednicce. V kuchyni bylo prazdno a v lednice plno. Vzala jsem si jogurt a nasledne ho snedla. Sla jsem jejich pracovny a tise sledovala jejich trenink. Bax naznacil ze si mu mam sednout na klin. Poslechla jsem ho a premyslela jak jim poradit aby to vyhrali snadneji. Vsimla jsem si ze hraji proti Fraternnitas a tak jsem vsem rekla at je nalakaji k baronovy tam je vsechny zrusi. Kluci poslechli, protoze vedeli ze vim co delam a kdyz byly oba teamy u barona tak zacala valka.,, Kluci az reknu TED, tak vsichni date svoji ultinu." Nic nerekli a jen cekali na muj signal.,, TED." Vykrikla jsem a muj team zrusil ten jejich a jako trofej si vzali barona. Kdyz znicili pak nasledne i vsechny veze a Nexus, tak se vsichni rozesli kazdy po svem a ja mela Baxe zase jen pro sebe.

Kapitola 7 (Komentovat budou)

12. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Neříkám nic, ale Xnapy má fakt hezký byt. Usadil mě v obýváku na pohovce.,, Dáš si něco?",, Dám si čaj, děkuju. Zavolám ještě Baxovy, aby neměl strach.",, Dobře tak můžeš jít do pracovny tam budeš mít klid." Zvedla jsem se z pohovky a šla do jeho pracovny. Vytočila jsem Baxovo číslo a čekala než to zvedne.,, Ahoj Eleanor.",, Ahoj. Doufám že neruším. Jen jsem ti chtěla říct že jsem u Xnapyho a jsem v pořádku. Na zítra jsem se sním dohodla že si vyzkouším jaké to bude komentovat v přímém přenosu.",, Ano já vím Xnapy už mi psal. Zítra ráno se sejdeme ve Fabrice, tak ahoj a dobrou noc.",, Dobrou Baxi." Položila jsem hovor a šla zpět. Na stole už jsem měla položený čaj a Xnapy seděl na pohovce. Sedla jsem si do křesla a ruce jsem si ohřívala o hrnek s čajem.,, Přijdu si jako tažný pták.",, Proč? Pořád někde lítáš?" Zeptal se mě s úsměvem.,, Spíš se pořád stěhuju. Vždyť já jsem nebyla doma ani nepamatuju.",, Máš toho pořád hodně co? Život v herním světe je složitý vím o tom své, taky jsem hrál. Když je v tom člověk dobrý tak nikdy nemá klid. Ne že bych přestal hrát kvůli tomu, ale když jsem okusil práci komentátora tak mě to chytlo na tolik že jsem u toho zůstal. Neznám tě sice dlouho, ale fascinuješ mě. Chtěl bych si s tebou zahrát League of Legends. Chci s tebou hrát a zažít ten pocit o kterém všichni mluví.",, Tak si pojď dát 1 vs.1 zápas.",, Chceš notebook nebo počítač?",, Beru si notebook." Sedla jsem si do kuchyně k jídelnímu stolu a Xnapy byl ve své pracovně. Tentokrát jsem nehrála ve Vyvolávačově žlebu, ale zvolili jsem pro náš souboj Kvílející propast. Kupodivu jsem nehrála tak ze začátku tak agresivně a byla celkem v klidu. Asi tak po deseti minutách jsem jenom sbírala lvl. a pak jsem už jsem mu poslala smajlíka označujícího ďáblíka a dříve než zareagoval bylo po něm. Začala jsem zase hrát podle svých pravidel a ničila mu jednu turretu za druhou a jako sladkou tečku na dortu jsem si smlsla na jeho Nexusu. Xnapy za mnou přišel do kuchyně a já v klidu seděla u stolu a upíjela čaj.,, Tak teď už vím mi Mozilla řekl že si s tebou mám nejdříve zahrát a pak tě soudit. No po téhle hře už vím že tě nelze odsoudit za to že jsi holka a ani za to že hraješ počítačové hry. Ty jsi nesouditelný člověk. Tebe lze soudit jen za to jak dobrá jsi.",, Zase nepřeháněj Xnapy, když mě nechceš odsoudit za ty mechanické chyby co jsem tam napáchala tak aspoň za to že mi hrozně dlouho trvalo než jsem zaútočila. Jako profesionální progamer bych tolik chyb v jednou zápasu udělat neměla. Na mě když si pořádně nedošlápneš tak neudělám nic pořádně. Jedinej kdo mě dží na uzdě a snaží se mou ,, agresi,, rozkládat do hry je Baxtrix. Odstraňovač zase drží mou psychickou stránku pevně v rukou. Miach svým optimismem drží mou dobrou náladu, Reysen svou nedočkavostí mě popohání do práce abych nezahálela a Piipouš3k se svým egem na pozoru aby mi to vše co se kolem mě děje nevlezlo do hlavy. Všichni to jsou moc mílí a super parťáci a i když má každý své světlé i stinné stránky, tak se všemi vycházím dobře. Víš Xnapy najít si své místo v tomhle světě není nic jednoduchého a myslím že kdybych se tenkrát nepotkala s Baxem tak sedím u kluků ve vile a nic nedělám.",, Ne vše špatné je k něčemu dobré, ale aspoň tě někdo drží dost vysoko aby jsi nespadla. Pojď půjdeme spát, zítra máš velký den." Xnapy odešel do koupelny a já k němu do pokoje. Když se vrátil tak jsme se vystřídaly a když už jsem konečně byla připravená si lehnout jsem přešla k posteli a zachumlala se do peřin tak že i byly vidět jen oči. Ani jsem si nevšimla kde je Xnapy až když jsem už konečně skoro spala mě Xnapy objal kolem pasu a jak jsem se lekla a škubla s sebou tak jsem se zase probrala.,, Neboj. Klid to jsem jen já. Nechtěl jsem tě polekat. Omlouvám se.",, To je dobrý, jsem trochu lekavá no.",, Tak v klidu spi ať máš dost síly už takhle jdeme spát hodně pozdě. Zítra v 2 hodiny odpoledne nás tu vyzvedne kamarád, tak se musíme hlavně vzbudit.",, A proč nepojedeme tvým autem?",, Dnes je poslední den esportu a tak bude after party, tak proto mě bere on." Na hodinách odbíjelo půl a pět minut na jedné a my pořád nespaly. Objala jsem mu ruku a pokoušela se znovu usnout. Cítila jsem jak mi dal polibek do vlasů a potichu se usmála. naposled jsem otevřela oči a koukla se do tmy něž jsem usnula. Ráno jsem se probudila jako první a koukla se kolik je hodin. Bylo 9:12 ráno a tak jsem vstala šla si dát sprchu. V koupelně jsem udělala ranní hygienu a šla vzbudit Xnapyho. Xnapy se na mě rozespale podíval a usmál se.,, Je čas, za hodinu musíme být připravený a já nemám ještě zabalený věci.",, A který prosím tě? Vždyť tu máš jen kabelku. Eleanor pojď si ještě lehnout máme dost času. Napíšu mu ať nás vyzvedne až ve tři, turnaje stejně až v pět a dvě hodiny na přípravu stačí." Nějak se mi to nezdálo, ale i tak jsem si k němu šla lehnout. Xnapy se na mě otočil a koukal mi do očí. Nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem jen nehybně ležela a koukala na něj taky. Kontrolovala jsem každý jeho byť jen sebemenší pohyb. Přišla jsem si jako ve hře ,, uhneš pohledem a prohraješ,,. Na malý moment jsem nedávala pozor a jeho ústa se ocitla na těch mých. Začal s nimi pohybovat a já automaticky spolupracovala. Když jsme se od sebe pro nedostatek vzduchu odtáhly, tak se na mě zase usmál. Úsměv jsem mu oplatila a sedla si na postel. Xnapy si sedl taky a položil mi ruku na rameno.,, Udělal jsem něco špatně?",, Ne neudělal jsi nic špatně. Já jen. Nečekala jsem to.",, Doufám že se nezlobíš.",, Já se nezlobím, nemusíš se bát. A pojď už je půl třetí.",, Dobře, dobře, dobře." Xnapy ač nechtěl mě poslechl a vstal. Za tu půl hodinu jsme se tak nějak daly do kupy a mohly jsme vyrazit. Jeho kamarád který nás vezl zpět do Svitav už čekal venku. Nastoupily jsme do auta a vyrazily směr Svitavská Fabrika. Před Fabrikou už na mě čekal Baxtrix a celá parta eSuby intel. S Baxem jsem se přivítala a pozdravila i ostatní. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla vstříc výzvě před kterou jsem se včera tak odhodlaně postavila. Se Xnapym za zády jsem vyšla po schodech do komentátorské místnosti. Mozilla tam byla taky a tak jsem ho pozdravila. Kluci ještě něco chtěli pořešit a tak jsem si sedla na jednu z židlí a koukala dolů jak se plní celý sál. Hodiny mi odjely a když jsem byla připravená tak to celé začalo.,, Zdraví všechny tady v sále Svitavské Fabriky, já jsem Petr ,,Xnapy,, Jirák anení tu se mnou nikdo jiný něž Pavel ,, Mozilla,, Klaban. Dnešní den bude pro nás všechny speciální protože jsme si sem přizvaly naši novou komentátorskou posilu. Dámy a pánové, milá Svitavská Fabriko, dovolte mi přivítat tady u nás ve studiu Eleanor Královou. Dnes tu s námi bude aby si okusila jaké to je komentovat v živém přenosu. Eleanor je to tvoje.",, Díky Xnapy. Zdravím celou Fabriku a je mi velkou ctí vás uvést do dnešního a zároveň posledního herního dne. V Prvním kole proti sobě nastoupí team Fraternitas a proti nim nEophyte v boji o třetí místo..."

Když to všechno skončilo tak jsem jela s Baxem a ostatníma k nim domů. U domu eSuby čekal GoGo a vzal mě zpět domů, do vily. Dala jsem si věci do pokoje a šla do kuchyně protože jsem měla hlad. Celý den jsem nic pořádně nejedla a tak jsem si dala mé oblíbené lupínky s mlékem. Sedla jsem si ke stolu a přemýšlela co se to vlastně stalo a jak to mám chápat. můj závěr byl takový že to s Xnapym byl jen úlet a rozhodla jsem se s tím nelámat si hlavu.

Kapitola 6 (Baxtrix)

11. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Jak naivně jsem si myslela že to přes noc vymyslím, tak jsem nevymyslela. Už nějaký ten den jsem nehrála League of Legends a musím přiznat že ač jsem řekla že se týden počítače nedotknu mi ta hra chybí. Chtěla jsem si zahrát, ale řekla jsem si že to prostě vydržím. Dneska jsem měla jet do Prahy za Baxem. Vstala jsem z postele a namířila jsem si to rovnou do koupelny. Koukla jsem na sebe do zrcadla a pokroutila nad sebou hlavu. Napustila jsem si vanu a vlezla jsem si do ní. Umyla jsem si hlavu a ještě chvíli jsem odpočívala a opravdu začala přemýšlet nad tím co se včera stalo. Došla jsem k závěru že je asi dobře že to takhle dopadlo. Obě strany budou spokojené. Kovyho včerejší řeč mě překvapila, nečekala a ani nevěděla že v nich budu mít takovou podporu. Myslela jsem že to s nima bude horší a že se budu muset hodně snažit abych si je získala, nebo aspoň trochu začala bavit. Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře. Rychle jsem vylezla z vany, omotala okolo sebe ručník a vyšla z koupelny. Předemnou stál MenT a dost divně na mě koukal.,, Nekoukej takhle na mě , přijdu si hrozně divně.",, Ehmm... No tak dobře.",, Podej mi prosím to oblečení co mám na posteli, potřebovala bych se obléknout a mezi tím by jsi mi mohl zabalit ty věci co jsou na stole. Celou tu hromádku co je vpravo včetně toho notebooku, myši a klávesnice. A co děláš vůbec u mě v pokoji?",, Poslal mě sem Dan, máš sebou prý hodit že čeká venku před domem.",, Kolik je hodin?",, Za dvě minuty dvě.",, Do háje!!! Honzo sedni na postel nebo jdi pryč protože tady to teď bude nebezpečný." MenT odešel radši pryč a já asi trhla rekord v rychlosti se namalovat. vzala jsem tašku s věcmi a seběhla rychle schody dolů. Obula jsem si boty a vyběhla ven. když jsem nasedla do auta tak jsme vyrazili do Prahy za Baxtrixem. Cesta dlouho netrvala a tak jsem už za půl hodiny stála před domem eSuby. Danovy jsem ještě řekla že pro mě má dojet zítra večer a rozloučila jsem se sním. Mezi dveřmi už na mě čekal Baxtrix a pustil mě dovnitř. Ačkoli jsem v tom domě nikdy nebyla tak jsem si tam přišla jako doma. Po obědě který jsem dostala jsme se přesunuli do pracovny. Na volné místo na stole jsem si položila notebook a a připojila klávesnici s myší, protože na tý od notebooku ač je to herní typ se hrát fakt nedá. Začala jsem klukům vysvětlovat náš nový plán na mistrovství republiky v League of Legends. Ani jsem si při mé výuce nevšimla toho že jsou dvě ráno. Bez energie jsem padla jako za vlast do postele. Odstraňovač za mnou ještě přišel aby mi řekl co má na srdci. Sedl si ke mě na postel. No ona to není moje je to postel Baxtrixe, ale na dnešek jí mám půjčenou. Odstraňovač se zhluboka nadechl a spustil.,, Nevím proč, ale když tě k nám Baxtrix přivedl aby tě představil, tak jsem nevěřil vlastním očím. Myslel jsem že si dělá jen legraci a nemyslí to vážně. Po tvém odchodu mě přemlouval abych to s tebou zkusil a po první hře s námi jsem mu řekl že máš prostě jen štěstí. Ještě ten samí den večer mi pak ukázal ty papíry co jsi tu nechala a když jsem si je pořádně prostudoval a zahrál si podle nich pár her, zjistil jsem že to funguje a že v tobě asi opravdu něco bude. Pořád jsem ti však ale tak nějak nemohl začít důvěřovat, ale i tak jsem tě vzal jako midlinera, s pocitem že to dopadne dobře. Když jsi šla pak tenkrát pro ten pohár uznal jsem svou chybu že jsem ti nevěřil. Doufám že až ukončím svou kariéru profesionálního hráče budeš to ty kdo povede tenhle celek a dovede ho až na samotný vrchol. S každou tvojí hrou vidím že jsi stále silnější a silnější." Když domluvil už jsem skoro spala a tak jsem ho pohladila po zádech abych mu dala znamení že jsem ho poslouchala a neusnula jsem u toho. ,, Slibuji že tě nezklamu." Byla má poslední slova před tím něž jsem usnula. Probudila jsem se asi tak kolem jedné odpoledne, vstala z postele a udělala raní hygienu. Seběhla jsem dolů rovnou do kuchyně. Na stole jsem měla připravenou snídani do které jsem se z chutí pustila. Po snídani jsem šla do pracovny a potichu jsem prošla kolem kluků abych je nerušila při hraní. Jen abych to trochu upřesnila, tak League of Legends je hra pro pět hráčů a abychom v tom neměli nepořádek tak celek eSuba netvoří jen pětičlenný team. Je nás mnohem víc a když teď zrovna nehraji já tak mě střídá někdo jiný a teď je to momentálně Miach. Když jsem si zabalila všechny věci co jsem potřebovala šla jsem zpět k Baxovi do pokoje. Lehla jsem si na postel a asi i usnula, protože mě vzbudilo klepání na dveře. Ospale jsem řekla dále a do dveří vstoupil Baxtrix. Usmál se a položil na zem nějakou tašku a sedl si ke mě na postel.,, Volal mi Dan a prý tu máš zůstat až do konce týdne, mají hodně práce na nějakém projektu a nemohli by se ti věnovat.",, Dobře. Hádám že ta taška je moje a mám v ní oblečení do konce týdne.",, Přesně tak. Jo a málem bych zapomněl, za chvíli jedeme do Svitav.",, Do Fabriky?",, Ano přesně tam. Je tam nějaký turnaj v LoLku a chtějí tě tam jako hosta, takže se pěkně obleč a já nevím co ještě všechno vy holky potřebujete k tomu aby jste mohli vyjít na veřejnost a za půl hodiny vyrážíme." Na nic jsem nečekala a hned jsem se šla obléknout a namalovat. Stihla jsem to přesně na čas.
Svitavská Fabrika
Společně s kluky jsem vešla do budovy kde už to moc dobře znám. Šla jsem rovnou za Xnapym a Mozillou nahoru do jejich komentovací místnosti a protože zrovna komentovali zápas tak jsem se v klidu posadila do křesla a čekala až se dohraje zápas. Mezitím se se mnou přivítal ještě Herdyn a Worry. Ano Worry tam byl také i s celým jeho teamem, ale tak já proti němu nic nemám i když on proti mě asi jo. vyřadila jsem ho hned v prvním kole a s prvním levlem takže bych se tomu ani nedivila kdyby proti mě měl úplně všechno. Kluci oznámili konec hry a sborově mě pozdravili s úsměvem na tváři. Pozdrav i úsměv jsem jim opětovala. Mozilla ohlásil můj příhod i fanouškům v sále a já už slyšela jejich jásot a tleskání.,, Tak a teď ti položíme pár otázek a budeme rádi když na ně odpovíš. Ty už jsi tu jednou u nás nahoře byla, takže by to neměl být problém pro tebe.",, Tak na začátek bych chtěla hlavně pozdravit všechny co jsou tu a nebo ty co to sledují na streamu. Neboj Xnapy zvládnu to." Po krátkém uvítání se už kluci konečně vrhli na otázky.
Xnapy: Už víme že jsi nový člen úspěšného celku eSuba, ale myslím že by se o tobě fanoušci tohoto esportu chtěli dozvědět něco víc, takže má otázka zní. Co děláš ve volném čase když zrovna nehraješ hry?
Já: Tak když nehraji hry tak třeba čtu. Strašně ráda taky vařím a uklízím, ale většinu volného času strávím spíše psaním strategií a studováním jednotlivých šampionů, ale zase na druhou stranu se nikdy nenudím protože mám pořad co dělat.
Mozilla: Takže je to pravda. Dost se totiž spekulovalo o tom kde team eSuba bere takhle skvěle propracované taktiky. Pak se začalo povídat že je údajně píšeš ty. Povíš nám co je na tom pravdy?
Já: Povím ti to úplně přesně Mozillo.(smích) Pravdy je taková že já opravdu píši veškeré plány na dané hry a dokonce už jsem začala i s tím že je píšu na jednotlivé teamy. Musím ale říct že to není nic jednoduchého.
Xnapy: Jaké to je být v teamu plném kluků, jak na tebe koukají ostatní? U kluků jsi si už asi vytvořila respekt, ale co třeba holky? Neposmívají se ti že jsi jiná než oni a netrávíš většinu času u zrcadla nebo v obchodě?
Já: No ono to z těmi kluky taky není bůh ví jak snadný a najdou si i tací kteří třeba nadávají teamu eSuba za to že vzal do teamu holku. Já samozřejmě chápu jejich reakce. Nereagovala bych asi jinak, ale zase na druhou stranu tady je celek složený z holek. Tvá následující otázka by určitě byla proč nehraji za team eSubagirls. Když jsem si jednou takhle hrála na serveru tak jsem se dostala do teamu právě tady s Baxtrixem a já věděla že podle stylu hraní je to opravdu on. Řekla jsem si že ho trochu potrolím a tak jsem šla za ním na top linku, ačkoliv na ní strašně nerada hraju, protože mi to nejde a je pro mě nepohodlná. O League of Legends jsem se zajímala už delší dobu a tak jsem se měla vše do detailu nastudované. No nic méně a to se můžete zeptat i Baxtrixe že jsem ho nenechala dát jediný kill a žádnou šanci pustit se do soupeře. Po hře mi potom napsal že hraju dobře, ale někdy až moc agresivně. Poděkovala jsem mu a poslala mu svou strategii podle které jsem měla hrát další hru. Něco málo po hodině jsem dostala odpověď. O týden později jsem byla v budově eSuby a setkala se s Baxtrixem konečně v tváří v tvář. Seznámil mě i s ostatními a dala jsem si s nimi zkušební zápas na jehož konci o mě Odstraňovač prohlásil že jsem pouze lucker. Ano Odstraňovač mě neměl rád a nevěřil mi až do toho dne kdy jsem nad hlavu zvedla pohár z Asus Finals 10, až ten den mi začal teprve věřit.
Xnapy: Dobře teď už máš tedy plnou důvěru tvého teamu. Mě by však zajímalo co se v tobě odehrává když vstupuješ do Vyvolávačova žlebu, protože jakmile tam vstoupíš tak se z tebe stane tornádo a neřízená střela. Je snad něco nebo snad dokonce někdo co si představuješ při každém útoku co ti stojí v cestě?
Mozilla: Dříve než tě pustím ke slovu Eleanor, taky bych ti chtěl říct Xnapy jen tohle. Zahraj si proti ní a zjistíš že není tak agresivní jak se ti z pohledu diváka nebo komentátora zdá. Její styl hraní není boj, ale obrana. Vůbec není taková jak vypadá, ale je hrozně něžná.
Já: Mozilla má pravdu Xnapy, nejsem zlá a nemám ráda nasil. To co u mě můžete vidět je opravdu jen obrana.
Mozilla: Eleanor už jsem se tě ptal minule, ale můžeš nám ještě jednou prosím objasnit, jak se ti povedlo s prvním lvl. rozdrtit Worryho? Něco podobného už jsem jednou viděl, ale na jednu ránu. Vysvětlíš nám to?
Já: No jak už jsem jednou řekla šla jsem doslova na slepo. No kdybych věděla že to co chci udělat vyjde tak v tom neudělám tolik mechanických chyb. Předpokládám že chceš vědět jak jsem dokázala tak silnou ránu s prvním lvl. To co jste viděly je optický klam. Když se na to kouknete zpětně zjistíte že to nebyla jedna rána, ale hned několik za sebou. Poslala jsem do něj vše co jsem měla.
Xnapy: Máš u mě velký obdiv. No myslím že už tě nebudeme dále trápit a necháme tě v klidu sledovat zápas. Děkujeme za tvůj čas a přejeme ať se ti daří.
Já: Já také děkuji za pozvání a přeji všem celkům hodně štěstí do hry.




Po rozhovoru s Mozillou a Xnapym jsem šla dolů kde na mě čekal Baxtrix. Řekla jsem mu že jdu na chvíli ven a že se hned vrátím. Vyšla jsem ven z budovy a první co jsem udělala bylo že jsem vytáhla cigaretu z krabičky a zapálila jí. Mezi tím jsem došla za roh, kde jsem v poklidu vydechovala kouř co mi šel z úst. Všimla jsem si že se ke mě někdo blíží. ,, Ahoj Eleanor." Otočila jsem se a všimla jsem ži že nikdo jiný kromě Worryho v mé blízkosti nebyl. ,, Ahoj" Pozdrav jsem mu opětovala.,, Musím říct že máš opravdu talent. Když tě tenkrát představovali, tak jsem se začal smát a říkal jsem si že tohle kluci nemůžou myslet vážně a že je to jen vtípek a představí někoho jiného. Vědělo se že přibírali nového člena, ale nikdo netušil že to bude holka. Když jsem tě pak viděl hrát tak jsem se smát přestal. Drtila jsi všechny co ti přišli do cesty nevěřil jsem svým očím, jako asi každý kdo ten den sledoval. Modlil jsem se abych si s tebou mohl zahrát a těšil jsem se na 20. listopadu. V momentě kdy jsi přišla na mid jsem dostal strach a nechtěl tam jít za tebou. Kluci mi říkali že to bude v pohodě že jsi holka a že ty to hrát neumí. Marně jsem jim říkal že ty jsi jiná, ale pak to pochopili. Jen tak jsi tam stála a nic jsi nedělala. Otočil jsem hlavu k tobě a viděl tvůj nebezpečně klidný výraz a v tom jsem si uvědomil že tenhle střet nevyhraju." Vyslechla jsem Worryho zdvořile mu poděkovala a vrátila se zpět. Sedla jsem si vedle Baxtrixe a pozorně sledovala hru. Když byl celý herní den u konce tak jsem ještě řekla Piipouš3kovy že půjdu nahoru za Xnapym. Piipoš3ek mi to odkýval. Cestou po schodech nahoru jsem se míjela s Mozillou.,, Xnapy je nahořejestli ho hledáš, ale měla by jsi si pospíšit za chvíli půjde pryč taky." Neodpověděla jsem, ale jen jsem se na něj usmála. Vyběhla jsem nahoru a nikde jsem ho tam neviděla. Sedla jsem si na místo kde seděl Mozzila. Nasadila jsem si sluchátka a přemýšlela jsem jaké by to bylo komentovat. Už vím jaké je to sledovat zápas a jaké je to hrát. Ráda zkouším nové a tohle mě opravdu láká.,, Komentování by ti slušelo.",, Jeee... Promiň... Já-já nechtěla. Omlouvám se.",, A za co se omlouváš? Vždyť se nic nestalo." Xnapy se na mě usmál a sedl si vedle mě.,, Jaké je tvé pravé jméno?",, Eleanor Elisabeth Anna Kristýna Králová.",, Máš krásný jméno, ale trochu dlouhé ne?",, No je nepatrně delší, ale všichni říkají Eleanor, protože málo kdo zná mé celé jméno.",, Takže to mám brát jako poctu jo?",, Jestli chceš,",, Jsi hrozně fajn holka a dobře se s tebou povídá. Odstraňovač je chytrý že si tě vzal do teamu. Myslím že ještě všem ukážeš že být holka v tomhle esportu něco znamená.",, Těší mě že mi až takhle věříš, ale já jsem spokojená stím kde jsem teď. Mám ale ještě jeden takový malý sen.",, Povídej. Poslouchám.",, Tak herní svět už znám z pohledu diváka a hráče, ale strašně mě láká ho poznat i z pohledu...",, Komentátora." Přerušil mě Xnapy. Odkývala jsem mu to a on se na mě díval. Ale díval se na mě úplně jinak. Z jeho očí jsem respekt a úctu. Zvedla jsem se a přešla z jedné strany místnosti na druhou. Xnapy se na mě pořád díval.,, Mám nápad.",, Jaký nápad?",, Zítra je druhý den téhle akce a ty by jsi si mohla vyzkoušet jaké to je komentovat hru. Mozilla jistě bude souhlasit. Nemusíš mít strach, zvládneš to a my ti když tak pomůžeme budeme tu oba s tebou.",, Moc ti děkuji Xnapy. Zítra ráno se tu zase sejdeme.",, Kluci ti už odjeli domů takže tě vezmu k sobě domů aby jsi nemusela platit za hotel.",, Dobře, ale doufám že ti to nebude vadit.",, Kdyby mi to vadilo tak ti to neříkám.",, To je taky pravda. Tak jdeme?" S Xnapym jsem vyšli ven z budovy a nastoupily jsme k němu do auta a jeli jsme k němu.

Kapitola 5 (Překvapení ségra)

10. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Na oběd jsme čekaly hosta a já byla zvědavá kdo to bude. Seděla jsem v zahradě a četla jsem si knihu, protože jsem řekla že se za celý týden nedotknu počítače ani notebooku. V zahradě bylo ticho byli slyšet jen ptáci a další zvuky přírody, měla jsem úplně prázdnou hlavu jako už hodně dlouho ne. Nemyslela jsem na okolní svět a četla si mezi řádky. V dálce jsem zaslechla volání Martina k obědu. Zavřela jsem knížku a položila jí na lavičku jako v nějakém starém filmu. Po jídle s naším hostem jsem se chtěla totiž vrátit a pokračovat ve čtení, které mě tak bavilo. S tím chozením pozdě bych měla něco udělat, zase jako obvykle jsem dorazila do jídelny jako poslední. Doslova jsem se sekla mezi dveřmi a zírala na našeho hosta.,, Překvapení ségra. To koukáš co?" vychrlil na mě Jirka.,, No to teda... Co tady chceš? Jestli mi jdeš říct jenom to jak strašně úžasně se s Klárou máte, tak tě můžu ujistit že mi je to úplně jedno.",, Nějaká ostrá ne? Co se ti stalo, ještě řekni že jsi na mě naštvaná ještě pořád.",, Naštvaná je slabí slovo a nedělej že tě zajímá jestli se mi něco stalo, vím že se jen přetváříš. Radši se vrať zpět za Klárou aby náhodou neřekla že jsem tě tu moc dlouho zdržela a ty jsi se jí nemohl věnovat. Ještě bych tě zkazila a její plán jak ti zničit a zahodit tvojí kariéru YouTubera by nebyl dokonalí. Jen tě využívá a divím se že ty to pořád nevidíš. Omluvte mě prosím, nemám hlad." Po menším konfliktu s bratrem jsem se odebrala zpět do zahrady a chtěla pokračovat ve čtení, jenže mi tak neuvěřitelní hnul nervy že to prostě nešlo. Nechápu jak si může myslet že mu jen tak odpustím. Nechápu muže, myslí si bůh ví co a my jim ty jejich chyby máme ještě odpouštět? Jako by jsme neměly dost svých vlastních problémů. Rozčílená na nejvyšší úrovni jsem se odebrala do svého pokoje. Cestou jsem se stavila v knihovně, kterou máme v domě vrátit knihu kterou jsem si půjčila. Potkala jsem tam Kovyho a jen na něj hodila pohledem co dělá tady když má být v jídelně. Pohled zřejmě nestačil a tak jsem se začala ptát.,, Ty nejsi s nima na obědě?",, Odešel jsem chvíli po tobě, začali tam rozebírat samí blbosti a u toho já být nemusím. Krom toho jsem tě šel hledat, ale nemohl jsem tě najít, tak mě napadlo že tu budeš a ty jsi teď přišla.(úsměv)",, Byla jsem venku a chtěla jsem si dočíst knížku, ale ten kretén mě tak rozčílil že jí jdu radši vrátit, protože bych jí stejně nedočetla.",, Potom co jsi odešla prohlásil že je škoda že jsi tě nenechal, že by tě Klára převychovala a zkrotila. Obávám se, ale že ty by jsi dříve zkrotila jí. Hele Eleanor já vím že to je těžký se odstěhovat z domu k bandě týpků co žijou internetovým světem a ničím jiným, ale neměla by jsi se tolik od nás stranit. Máme tě všichni rádi a nejen protože jsi tady mezi námi jediná holka, ale protože jsi Danova kamarádka a tím pádem i naše. Chci aby jsi věděla že kdykoliv budeš potřebovat pomoct, tak že se na nás můžeš spolehnout.",, Hrozně si toho vážím Kovy a chci aby jsi zase věděl ty že to se děje mezi mnou a bratrem je mnohem větší než vy všichni tady. Pomoc bych samozřejmě uvítala, ale nejsem blázen abych vás do toho namočila všechny. Jsou prostě věci který člověk jen tak neovlivní, jako třeba tohle." Moc pěkně na mě nekoukal, ale nehodlala jsem s tím nic dělat. Líto mi ho nebylo a ano jsem necítila potřebu nějak srazit k zemi. S velice zamyšleným výrazem odcházel z knihovny a přemýšlel co se asi tak mezi mnou a Jirkou mohlo stát. Líbilo se mi to jak si nad tím láme hlavu. Pár vteřin po něm jsem odešla z knihovny také a šla se kouknout do jídelny jestli tam ještě je. Už z poza dveří byl cítit jeho parfém. Chtělo se mi brečet a zároveň smát. Rázně jsem otevřela dveře aby bylo vidět že je ve mě pořád ještě nenávist k bratrovy avšak jsem je otevřela do prázdna. V jídelně nikdo nebyl. Po prohledání domu kdy jsem hledala GoGa a nenašla ho jsem zašla do svého pokoje a rovnou si lehla. Chtěla jsem být silná, jako před všemi jenže jsem byla moc slabá a bezmocná jako tehdy kdy umřeli moji rodiče a já zůstala s bráchou. Neudržela jsem se a slza prostě spadla. Už mě nebaví tahle veškerá přetvářka a dělat před všemi jak strašně moc mám všechno na háku. Vyspím se a zítra to nějak promyslím.

Kapitola 4 (Oni tě milují)

9. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
,, Zdravím všechny tady v sále svitavské Fabriky. Já jsem Petr "Xnapy" Jirák a je tu se mnou Pavel " Mozilla" Klaban. Je 20. listopadu a je to mimořádný den pro team eSuba intel. V čele jejich teamu je jako vždy odstraňovač a zbytek teamu tvoří Baxtrix, Piipouš3k, Reysen a jejich nováček Eleanor. Mohli jsme jí už vidět na Asus Finals 10 kde předvedla doslova zázraky. Jak se jí povede dnes proti Inside Games se dozvíme už za chvíli. Mozillo co ty si i této dívence myslíš? Hodí se do tohoto světa progamingu nebo by měla být na druhé straně a jen to sledovat jako divák?" ,, Tak je to teprve po druhé co je na takovéhle akci. Myslím že jako holka se se v tomhle sportu neuchytí. Přeci jen kluci mají ke hrám blíže než děvčata, ale nebudeme jí jen kritizovat, pojďme se bavit o jejích výkonech co podala na Asus Finals 10. Já a myslím že i ostatní, nejen teamy ale i publikum a komentátoři byli překvapeni když pod tajemnou rouškou team eSuba představil svou novou posilu jako děvče. Měli stejné předsudky a kritizovali jí stejně jako my, ale když vstoupila do Vyvolávačova žlebu a předvedla tam svůj výkon koukali na ní hned jinýma očima. Myslím si že team eSuba ví co dělá. Odstraňovač jí prý dovolil psát pro ně strategie. Jako holka co se vyzná ve hrách co hrají spíše kluci je unikát. Měl jsem možnost proti ní hrát a řeknu ti ta holka je tornádo. Zničí vše co jí stojí v cestě a je absolutně nezastavitelná.",, Myslíš že dnes podá stejně popřípadě ještě lepší výkon nebo to byl jen takový rychlý vzestup na vrchol a dnes to bude pád až na zem?",, Eleanor podle mě podá stejně dobrý dobrý výkon jako minule. Říká se že prý trénuje celé dny v kuse a pořád vymýšlí nové strategie. Myslím že se máme dnes ještě na co těšit.",, Takže říkáš že by si Inside Games měli dávat pozor. O IG víme že jsou to bojovníci nedají nikomu nic zadarmo a eSubu už jednou porazili. Takže si myslíš že by si Worry měl na své mid lince dávat pozor?",, Určitě ano přeci jen bude hrát proti něčemu co nezná, ale už bylo dost povídání a pojďme se vrhnout do hry."

Po dlouhém komentování a rozebírání mé osoby jsme konečně začali hrát. Klasicky jsem obsadila své místo na midu a čekala na svého soupeře před kterým mě Piipouš3k ještě stihl varovat. Worry se neúprosně blížil se svým šampionem ke mě a já už si pro něj chystala malý dárek na přivítanou. zasadila jsem mu první úder který byl pro něj bohužel smrtící a Worry tak prolil první krev a já i přes tlumící sluchátka slyšela jásot diváků. To mě nabudilo a opřela jsem se do toho jako minule a podala tak svůj nejlepší výkon. IG jsme porazily v obou hrách a odnesly si domů zlato a pohár. Viděla jsem kluky jak sedí v hledišti a tleskají. Baxtrix mi přišel říct že se mnou chtějí udělat rozhovor. Odkývala jsem mu to šla nahoru ke komentátorům. posadila jsem se do křesla a pozorně poslouchala jejich otázky. Jedna z nich byla jak jsem si byla jistá že dokážu s prvním lvl zabít Worryho.,, Nebyla jsem si vůbec jistá. Chtěla jsem na něm otestovat mou novou strategii a povedlo se mi to. Střílela jsem jak se říká na slepo. To že ho zabiju jsem vůbec nečekala, ale prostě to nějak vyšlo a jsem za to ráda." Zněla moje odpověď.,, Lidi tam dole tě milují, ukázala jsi jim že i holka může ovládat tenhle druh esportu. Přemýšlela jsi že by jsi se tím mohla i živit?" Byla další z otázek co mi Xnapy s Mozillou položili.,, Tak samozřejmě nejsem a nikdy nebudu tak dobrá jako kluci ve hrách, ale alespoň jsem některým lidem dokázala že i holka se může dostat na soutěž jako je tahle anebo třeba Asus Finals. Získat si své publikum je nádherný pocit a já se samozřejmě své fanoušky budu snažit nezklamat a co se týče tvé otázky Xnapy, jestli se tím chci živit tak ano už se tím živím. Školu jsem úspěšně dokončila a teď mám před sebou už jen herní život jako tady kluci." Poděkovali mi za odpovědi na jejich otázky já konečně mohla jít za ostatními. Dole už na mě čekal Baxtrix a já mu samou radostí skočila kolem krku. Přišel tam i Dan a kluci a probíraly jsme dnešní turnaj. domu jsme se vrátili až pozdě v noci a já si šla rovnou lehnout protože jsem sotva udržela oči otevřené. Ráno jsem se probudila a všimla jsem si že vedle mě někdo leží a kouká se na mě. Chtěla jsem začít nadávat, ale když jsem se rozkoukala tak jsem zjistila že nejsem ani ve svém pokoji. Na posteli seděl Šimon a usmíval se.,, Jak dlouho mě už pozoruješ?",, Asi tak hodinu. Včerejšek tě asi hodně unavil co? Přišel jsem do pokoje a když jsem rozsvítil tak jsi ležela na posteli a spala jako nemluvně ani světlo tě neprobudilo. Tak jsem tě přikryl a lehl si vedle tebe. Asi tak po půl hodině co jsem se snažil usnout jsi se ke mě přitulila a řekla něco čemu jsem nerozuměl. Tá brón orainn! Pak jsem ucítil tvou slzu na své hrudi a usnul jsem také.",, Proč jsi mě nevzbudil a neřekl abych odešla že jsem u tebe v pokoji.",, Postel mám dost velkou, jak vidíš vejdeme se sem oba." Šimon byl moc milý že mě tam nechal přespat, ale myslím že mu vůbec nevadilo že tam jsem. Přešla jsem zpět do svého pokoje a namířila si to rovnou do koupelny. napustila jsem si vanu plnou horké vody a lehla jsem si do ní. Užívala jsem si klidu který jsem si dopřála. Věděla jsem že až vylezu budu muset zapnout notebook a zase trénovat na další turnaje, ale chtěla jsem si užít s kamarády jako statní a tak jsem se rozhodla napsat Odstraňovači že si beru týden volna. Divila jsem se že souhlasil a neměl nic proti. Na snídani jsem dorazila jako obvykle poslední a všimla si novin co leželi na stole. Vzala jsem si je a začala si je prohlížet když v tom jsem si všimla velkého nadpisu,, oni jí milují,, byla tam moje fotka s Baxtrixem jak držíme pohár. Na celé druhé stránce byl rozhovor co se mnou dělali Xnapy a Mozilla. Při pohledu na fotku se Baxem se mi vybavily vzpomínky na Štěpána. Bartix se mimochodem taky jmenuje Štěpán a to je to horší pořád mi ho připomíná, ale už je to dávno za mnou nesmím se tím zatěžovat. Ukázala jsem to klukům a ti byli nadšení. Dan mi řekl že na oběd budeme mít hosta. Odsouhlasila jsem mu to a ani se nezajímala o to kdo to bude, prostě se nechám překvapit.

Kam dál