Kapitola 11 ( Že by další další zvrat v mém životě?)

16. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Když jsem se opět probrala, sedla jsem si na postel a přemýšlela co se stalo a hlavně co dělo semnou. Nevěděla jsem co si o tom myslet a tak jsem jen tak seděla přemýšlela si a vůbec jsem si nevšimla že vedle mě leží Herdyn.,, Děje se něco? Vypadáš zamyšleně.",, Ne ne nic se neděje vše je v naprostém pořádku... Teda aspoň myslím...",, Takže ano děje. Eleanor povídej, co se děje. Poznám to na tobě že nad něčím přemýšlíš. Tak dlouho a dobře se sice neznáme, ale je to na tobě vidět. Poznal by to i slepej.",, Herdyne prosím t...",, Eleanor neprovokuj mě. Řekni mi to.",, Upřímně nevím co si o tom mám myslet. To co se včera stalo.. Nevím... Cítím se nějak provinile za to co jsem udělala nebo spíš neudělala.",, Co jsi udělala?",, Právě že nic... Nevím co se semnou dělo, ale omlouvám se ti za to. Nedokázala jsem se ovládat. Nevěděla jsem co dělám a nedokázala jsem se kontrolovat. Tohle se mi nikdy nestalo.",, Už dost El. Ten stav co jsi měla včera večer se mi moc líbil a někdy bych to chtěl zkusit znovu.",, Já teda ne. Je to příšerný pocit cítit bezmoc a vědět že nemůžeš nic dělat. Tvoje oči jsou prostě nebezpečné a já bych se do nich neměla dívat nebo do toho spadnu zase." Herdyn už nic neřekl a rozsvítil lampičku co měl na nočním stolku. Pokoj rozzářilo světlo vycházející z lampičky a já věděla že tohle bude průser. Pohotově jsem zavřela oči abych nic neviděla.,, Můžeš je otevřít.",, Já se bojím Herdyne.",, Nemusíš se bát nic se ti nestane jen je prostě otevři a jestli tě to uklidní tak já si sednu za tebe aby jsi měla jistotu že se mi nebudeš dívat do očí až je otevřeš." jak řekl tak taky udělal. sedl si za mě a chytl mě kolem pasu. Pomalu jsem otevírala oči a koukala se rovně před sebe. Herdyn si mě přitáhl blíž k sobě a pevně mě objal. Dal mi malý polibek do vlasů se kterými si i hrál. asi ho to bavilo protože mi vytvářel rádoby účes, ale moc mu to nešlo hádám. Trochu u toho mručel a já se jednu chvíli musela i zasmát.,, Co ti přijde tak k smíchu?",, Ale nic pokračuj dál a nenech se rušit.",, Eleanor ty si zahráváš.",, Ano já vím, ale baví mě to." Herdyn si mě otočil k sobě a než jsem stihla reagovat už jsem je zase viděla. Jeho oči. Dívaly se na mě já se opět potápěla. Jediné co jsem stihla říct bylo ,,POMOC,, Pak už jsem byla zcela mimo.,, Lehni si." slyšela jsem a jako pejsek jsem poslechla Herdyna udělala to co po mě žádal. Ležela jsem na posteli jako mrtvola a stále ho sledovala. Koukal e na mě a usmíval se. Je krásný vidět tě takhle v klidu, jsi jako Šípková Růženka.,, Když ti řeknu aby jsi zavřela oči uděláš to?" nereagovala jsem na jeho otázku, takže z toho poznal že tenhle rozkaz neposlechnu. Potřebovala jsem jeho okamžitou pomoc.,, Eleanor vnímáš mě vůbec?" Stále jsem nic neříkala a prostě jen ležela. Rukou mi zakryl oči a jakmile jsem přišla zase k sobě tak jsem je zavřela.,, To bylo hodně podlý Herdyne." ,, Promiň nečekal jsem že to s tebou takhle zamává. Omlouvám se, už se to nestane.",, To doufám. Tenhle pocit se mi totiž vůbec nelíbí. "Otočila jsem se na bok čelem ke dveřím. Herdyn si lehl za mě, chytl mě kolem pasu a přitáhl si mě blíž k sobě.,, Co tě včera tak naštvalo?",, Přišel mi dopis od bratra. Myslím že už ti k tomu víc říkat nemusím.",, Ty ho nemáš moc ráda co?",, Je to kretén. Víc ti k tomu neřeknu.",, Tak už se nenervuj, tady budeš mít klid.",, Jo tady mám vás a klid od veškerého hluku.",, Neboj tady ti bude dobře. Zavři oči. ",, Mám je pořád zavřené neboj. Jsi pro mě moc nevypočitatelný. Popravdě nevím co od tebe čekat. Docela se bojím i toho posledního klání. Všimla jsem si že nerad prohráváš a jsi rád středem pozornosti. Takže pořád přemýšlím jestli pozvánku na klání přijmout ačkoliv jsem Odstraňovačovi řekla že semnou může počítá." Herdyn mi neodpovídal, otočil mě na záda, zhasl lampičku a já cítila jak na mě opatrně a s lehkostí dolehl. Jeho ruce se bořily do polštáře pod jeho vahou.,, Máš pravdu. Nemám rád, Když je někdo lepší něž já, ale já si svých pět minut slávy už užil a teď je řada na tobě. Chci aby jsi věděla že vstoupíme na podium a usedneme za počítače, tak ti veškerou slávu přenechám a budu rád a budu šťastný když tě se budeš usmívat. Hlavně prosím už nebreč. Viděl jsem jak jsi se tam rozbrečela ."Na tohle jsem mu radši neodpověděla a cítila jak mi po zádech prochází mráz. Po chvíli už jsem to nevydržela a tak jsem vzala jeho hlavu do svých dlaní a dala mu pusu.,, Jsi opravdu nádherná." Lehce jsem se pousmála.,, Jdu se vykoupat. Můžeš jít zatím připravit něco ke snídani. Nic neřekl a zvedl se z postele. Ve skříni jsem si vzala jeho tričko, protože se mi nechtělo jít ke mě do pokoje a vyrazila jsem směr koupelna. Po návštěvě koupelny jsem vycházela ven a uslyšela odemknutí vchodových dveří. Nevšímala jsem si toho a šla do jídelny. Bax a Wedry se vrátili domů z jejich výletu a hned mě šli přivítat.,, Chyběla jsi nám." Řekl Wedry.,, Byl na tebe Herďa hodný?" Řekl Bax.,, Vy mě taky kluci a nebojte byl na mě moc hodný. Hlídal mě aby se mi nic nestalo a jsem v naprostém pořádku.",, Neboj Baxi dával jsem ti na ní pozor.",, Baxovi ne." Ozvalo se z obýváku. Ten hlas mi strašně někoho připomínal. Otočila jsem se za hlasem a spatřila ho.,, Ahoj Eleanor.",, Co tady chceš?",, Přišel jsem na návštěvu. To se nemůžu jít podívat za Kamarády?",, Ne ty jsi nepřišel za klukama. Já moc dobře vím proč jsi tu.",, No jo pořád stejně chytrá.",, Drž hubu a vypadni!",, Nemyslím že ty jsi ta kdo mě může vyhodit." Začínala se mi vařit krev v žilách.,, Jo ona je ta co tě může vyhodit a jestli to neudělá ona tak já ano." Vložil se do toho už i Herdyn.,, Ne Herdyne. Já si to vyřídím sama.",, A pozor holčička je drsná.",, Říkám ti drž hubu a vypadni." ,,Takhle by jsi se neměla mluvit se svým bráškou.",, Ty nejsi můj brácha! Můj brácha by mě totiž nenechal na krku GoGovi a nedal přednost nějaký krávě co mu ničí sny a organizuje život! Můj brácha by mi řekl na rovinu že se stěhuje s jeho holkou a neposílal by pro mě kamaráda do a neřekl mu aby to předemnou tajil, že mně nechá na krku jemu. Ne tohle opravdu není chování sourozence. Takže já tě žádám aby jsi okamžitě opustil tento dům a už se ke mě nepřibližoval, nekontaktoval mně a kompletně si mě vymazal ze svého života. Už tě nechci nikdy vidět! Od tý doby umřela máma jsi se změnil a chováš se jako bych neexistovala.",, Velice dojemné sestřičko. Já odejdu, ale ty půjdeš semnou nebo půjdeš do děcáku. Klára si tě chce vzít na převýchovu. Je smutné že si ani nepamatuješ kdy mám narozeniny. Takže aby jsi byl v obraze, tak osmnáct už mi bylo před půl rokem. Takže nikam nejdu. Zůstávám tady, ale pokus dobrej.",, Já vím kdy máš narozeniny, to se neboj.",, Vypadni a už se nevracej!" Byla poslední slova co jsem řekla. Odešla jsem nahoru do pokoje a sedla si na postel. Vzápětí jsem se však zvedla a šla jsem k Herdynovi do pokoje, protože měl balkón. Otevřela jsem balkonové dveře a vešla na balkón, dveře jsem za sebou zavřela a zapálila si cigaretu.,, Tady máš popelník." Řekl Herdyn a položil misku vedle mě na zábradlí.,, Děkuju." Šeptla jsem. Položil mi ruku na rameno se slovy.,, Neboj mi tě nikam nepustíme. zůstaneš tu ať se děje co se děje. A hlavně já tě nikam nepustím.",, To jsi moc hodný Pavle, ale slib mi že když budu muset odejít tak mě necháte jít.",, Dobře slibuju." Dokouřila jsem cigaretu a nedopalek jsem hodila do misky, kterou Herdyn přinesl. Podívala jsem se na něj psíma očima.,, Pojď ke mě ty moje bojovnice." Řekl a přitáhl si mě k sobě. Pevně jsem ho objala kolem pasu protože výš jsem nedosáhla s mými sto šedesáti centimetry. Stoupla jsem si na špičky abych byla výš.,, Jsi moc vysoký Herďo." Podotkla jsem s úsměvem.,, A ty moc malá." Odvětil též s úsměvem. Herďovi cinkla zpráva na facebooku. Přečetl si jí a přešel do pokoje rovnou k počítači, který následně zapnul. Šla jsem za ním.,, Budu streamovat, tak jestli chceš můžeš semnou. Bude tu Bax s Wedrym.",, Já se budu jen dívat." Můj mobil se rozezněl melodickým tónem když mi neznámo kdo volal. Vzala jsem ho do ruky abych se podívala kdo to je. Číslo bylo neznámé. Řekla jsem si že to bude nejspíš nějaký otravný operátor co nemá nic lepší na práci než otravovat lidi s úplnými blbostmi. Nicméně jsem se přemohla a hovor přijala.,, Králová, prosím." Pronesla jsem a čekala na odpověď.,, ahoj Eleanor. To jsem já Pavlik."Pavlik? Sakra jakej Pavlik? Vůbec jsem si nemohla vzpomenout.,, Ahoj co potřebuješ?",, Chtěl jsem se zeptat jestli by jsi nechtěla zase někdy přijet za námi na dílnu. Kluci se nedávno zmínili že už tě dlouho neviděli, tak mě napadlo že se tě zeptám jestli se tu nechceš ukázat třeba tenhle víkend." A v tu chvíli mi to došlo. Při slově ,dílna, jsem už přesně věděla, který Pavlik to je.,, Není problém. Stejně mám v plánu se do Příbrami vrátit a jestli chceš můžu dorazit už dneska večer.",, To bude super budu se moc těšit. V kolik tě mám vyzvednout na nádraží?,, Asi tak za tři hodiny." Ukončila jsem hovor a šla za Wedrym abych mu řekla že na pár dní vypadnu z baráku. Zabraný do hry a streamu mi to odkýval a já si šla zabalit pár důležitých věcí. Potom jsem vyběhla z domu a běžela na vlak. No jako vždy jsem nestíhala a tak jsem to brala různýma zkratkama abych byla na nádraží co nejdříve. Když jsem tam konečně byla vlak už skoro odjížděl, ale stihla jsem ho jen tak tak. Lístek jsem si koupila ve vlaku a modlila se aby ty dvě hodiny v něm utekli co nejrychleji a cestou si nepřistoupilo moc lidí. Dala jsem si sluchátka do uší a poslouchala písničky celou cestu. Cesta utíkala celkem rychle a za dvě hodiny už jsem stála na nástupišti v Příbrami. Probojovala jsem přes ten dav turistů až k hlavnímu vchodu a vyšla před budovu nádraží. Venku už na mě čekal Pavlik, který mi pohotově pomohl s taškou. Požádala jsem ho aby mě vzal do bytu kde jsem víc tři roky nebyla. Ve chvíli kdy jsem přešla práh tak se na mě vysypala hromada vzpomínek. Dala jsem si věci do svého pokoje a šla zase pryč. Nějakou dobu tu teď zůstanu. Možná se sem vrátím zpět vždyť přeci po smrti rodičů ten byt má připadnout mě. Odcházela jsem pryč a povzdechla si nad tím vším. Došla sem zpět za Pavlikem a ten mi oznámil že ještě potřebuje jet za klukama na dílnu co je na konci města. Odkývala jsem mu to a sedla si na místo spolujezdce. Moc dobře jsem věděla kterou dílnu myslí. Byla jsem tam skoro jako doma a celý kolektiv moc dobře znám. projížděly jsme kolem velkého statku, který už je hodnou dobu neosídlený. Zastavily jsme před dílnou a já i Pavlik jsme vystoupily. Pavlik šel hned do dílny a já pomalým krokem za ním. Psala jsem klukům že jsem v pořádku dorazila. Bylo něco kolem desáté večer, což byl naprosto ideální čas. Za sebou jsem uslyšela zvuk motoru, připomínající spíše traktor než auto. Nereagovala jsem na to a šla dál ke dveřím. Pavlik už byl dávno vevnitř a já chtěla jít za ním, ale nedalo mi to a ohlédla jsem se čí že auto zní jako traktor. Z auta vystoupil kluk s kapucí na hlavě, takže mu nebylo vidět do obličeje. Šel mým směrem a už z dálky jsem slyšela otázku patřící mě.,, Hledáš někoho?" Měl mě povědomí hlas, ale stále jsem ho nepoznala.,, Ne nikoho nehledám a ty?",, Tak co tu chceš?",, Jestli semnou chceš mluvit tak si laskavě sundej tu kapuci ať ti vidím do očí. Neznáš pravidla slušného chovaní?",, Neodpověděla jsi mi na otázku.",, Sundej tu kapuci a já ti na ní odpovím." Neochotně, ale přeci jí sundal. Otevřela jsem pusu dokořán zírala na něj. To snad není možný...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama