Kapitola 9 (Poslední hra?)

14. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
Uběhlo už několik dní a já jsem byla už skoro zdravá. V pondělí ráno za mnou přišel Bax že má pro mě něco důležitého. Sedla jsem si na postel a pozorně ho poslouchala.,, Zítra v úterý se stěhujeme do Hostivic. Budeme bydlet s Herdynem a Wedrym.",, Do Hostivic? A co kluci? To je tady jen tak necháme? Vždyť já mám za týden turnaj a ty taky. A co tréninky? Musíme přeci trénovat.",, Eleanor klid. Na ten turnaj samozřejmě půjdeme a odehrajeme. Chtěl jsem ti to říct už včera, ale prospala jsi celý den tak jsem tě nechtěl budit, ale budu končit s progamingem. Chci jít studovat dál a kvůli škole bych na to neměl čas. Proto jsem se dohodl s klukama že se budu stěhovat a byl bych rád kdyby jsi jela semnou. Věřím tomu že se ti tam bude líbit a kluky si oblíbíš.",, Tak já Herdyna znám, ale Wedryho ne. Kdo mě ale bude držet zkrátka když ty nebudeš hrát? Ty jsi moje herní opora, moje všechno v téhle profesi, nemůžeš prostě jen tak odejít. No tak víš co? Já odcházím taky. Bez tebe hrát nebudu.",, Eleanor, ale to přeci nemusíš. Jestli chceš hrát tak hraj. Máš úžasné nadání a byla by škoda ho zahodit.",, Baxi?",, Ano?" Pojedu s tebou, ale mám jednu pomínku." ,, Jakou?",, Přestěhujeme se až po tvém posledním turnaji." ,, Dobře a jsem rád že pojedeš semnou."
O týden později...

Dnes je den mého posledního zápasu. Kluci o tom už věděli a Ostraňovač to nesl velmi špatně, tenkrát mu totiž slíbila že po jeho odchodu převezmu celek já. jenže pravda je tavá že já končím dřív než on. Moje oblíbené a známé místo Svitavká Fabrika je jako můj domov, hraju tu velmi ráda. Dnes je to naposledy co s tímhle skvělím celkem stupuji na podium před diváky co chtějí vidět boj dvou teamů v League of Legends. Sedla jsem si za počítač a hluboce se nadechla.,, Zdravím všechny tady v sále svitavské fabriky i vás doma u vašich obrazovek. Já jsem Petr,,Xnapy,, Jirák a není tu semnou nikdo jíný než Pavel,, Mozilla,, Klaban. Jistě vám neuteklo že Eleanor a Baxtrix opouští herní svět progamingu, takže tohle bude jejich poslední hra. Všichni hráči už jsou na svých místech a vybírají si své šampiony pro tuto hru. Mozi co ty si myslýš o dnešní hře? Jak to bude probíhat?",, No Xnapy buďme upřímní bu to hodně zajímavá a emočně založená hra. Mám takový pocit že Eleanor dnes předvede něco co zaskočí nás všechny.",, Tak Eleanor už nás zaskočila tím že oznámila svoje ukončení kariéry a odchod z eSuby, ale nebudeme to déle prodlužovat a pojďme se vrhnout rovnou do hry." Hra se spustila a já vyběhla se svým šampionem na mid. ,, Eleanor se nám pomalu blíží k midu a na proti jí jde Worry. Jako vždy se hned do svého soupeře pustí se vším co má." Na tuhle hru jsem se soustředila jak nidky předtím Chtěla jsem podat co nejlepší výkon a zároveň si jí užít, vždyť po tomhle turnaji žacně nová etapa mého mizerného života. Proč mizerného? Protože všechno se kolem mě hroutí jako doměčky z karet a i přes ty všechny krásné chvíle co jsem zažila, na ty špatné nezapomenu. Bloudila sem jen tak po mapě a hledala hráče z Inside Gemes. Nemohlůa jsem nokoho najít a tak jsem se vrátila zpět na mid a bezhlavě zabíjela miniony. Přyšlo mi jako bych najednou hrála uplně sama a to po mapě běhalo dalších devět hráčí co chtěli vyhrát tohle klání.,, Eleanor co je s tebo ua co děláš na midu?" Ozvalo se mi ve sluchátkách. Mluvil na mě Odstraňovač. Rozhlédla jsem se po mapě a viděla je u Barona.Vyrazila jsem za nimi a chtěla jim pomoct. Cestu mi však skřížil Worry. Okamžitě na mě zautočil, jako by věděl že jsem oslabená, většinou se mi totiž vyhýbajíúplně všichni jen abych si nepřipsala jejich hlavu. Já však začala pohotově odpovídat. Z jungle jsem se do báze portovala s jedním životem a jedním killem. Bylo to tu zase. Začaly se mi vracet vzpomínky. Podívala jsem na Baxe, který seděl vedle mě. Soustředil se na hru a tak si ani nevšiml že jsem na něj koukala. Cestu k nepřátelskému Nexusu jsem měla volnou, všechny turrety byly zničeny a tak jsem mohla v klidu projít. Myslím že nikdo nechápal co dělám ani já to nechápala, ale prostě sem šla dál a nic a nikoho nebrala ohled. Chtělo se mi brečet, ale nechtěla jsem aby to viděli ostatní a tak jsem se snažila to v sobě udržet, ale marně.,, Mozi koukej na to. Eleanor jde uplně sama do nepřátelské báze, ale co to... ona... ona brečí? Dámy a pánové tohle se tu ještě nestalo. Nevím co přesně to má znamenat, ale Eleanor si jde tímhle pro svůjí první smrt v historii jejího profesionálního hraní. Se slezami v očích jde Inside Games přímo do chřtánu.",, Xnapy tady je něco špatně, tohle se mi vůbec nelíbí." Šla jsem si pro popravu. Moc dobře jsem to věděla že tohle prostě nemám šanci přežít.,, Eleanor!",, Jdi pryč!",, Nechoď ta!",, Vypadni odtamtud zabijou tě!" Křicel na mě můj team, ale ja jakobych je neslyšela nereagovala jsem na ně. Celý team mi běžel na pomoc, byla jsem už u Nexusových turret a IG se kolem mě už scházeli. couvala jsem ke zdi a zavřela oči. před očima jsem viděla Štěpánův pád z Anghuse a jeho smrt. To mě probralo a začal boj na život a na smrt. Rvala jsem se jako lev a když jsem použila i svou ultinu tak se mi na monitoru objemila tabulka s nápisem ,,PENTAKILL" můj team mezitím dorazil a ničil nexusové turrety a já se vrhla na samotný Nexus.,, Tohle je neuveřitelné! Pentakill bez jediné asistence a s pěti životy co jí zustaly dokáže zničit ješte Nexus tak to tu ještě nebylo. Dámy a pánové, milá sitavská Fabriko. Team eSuba intel opět vítězí." To byla poslední slova co jsem slašela od Xnapyho. Pak už jsem jen slyšela hluk a jásot diváků. Se slzami v očích jsem se zvedla ze židle a usmála se a zvedla ru s pohárem nad hlavu. Přišel ke mě Bax a objal mě. S pohárem v ruce jsem ho objala také a rozbračela se ještě víc, ale tentokrát už štěstím a né smutkem. Odešla jsem jsem z podia do zákulisí kde mi mi Xnapy podával kapesník do kterého jsem si utřela slzy se slovy. ,, Holka ty máš víc štěstí než rozumu." Usmála jsem na něj a objalaho se slovy.,,Ano já vím a proto jsem tak úžasná." Začala jsem se smát a přidali se ke mě i ostatní. Přišel i Mozilla s jeho jako vždy vážným výrazem a pronesl.,, Budeš jím tu chybět a nám taky doufám že se na nás někdy přijedeš podívat. Objala jsem ho.,, To víš že se přijedu podívat Mozi a nesmutni, nic netrvá věčně a ani tohle ne. To čeho jsem chtěla dosáhnout tojsem dosáhla a je čas jít zase dál. Tak jo kluci je čas se rozloučit a jít. Brzy na viděnou pánové." Postuně jsem se se všemi rozloučila a naposledy se ohlédla za sebe na pódium.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama