Kapitola12 (Zpět mezi svýmí)

17. prosince 2017 v 10:00 | QueenEleanorT |  Život Progamerky
,, Michale?",, My se známe?" Zeptal se opovrhujícím hlasem a koukal na mě. Byla jsem v šoku a nevěděla jsem co dělat, ale brala jsem to jako výzvu.,, Ano známe se už docela dlouho, ale taky jsme se dlouho neviděly." Odpověděla jsem s nejistotou v hlase.,, Nevzpomínám si že bych tě znal a teď když dovolíš tak bych rád prošel. Měj se, čau." Prošel kolem mě a zašel do dílny. Šla jsem hned za ním, ale někam se ztratil. Prošla jsem až na konec haly, kde jsem našla ostatní členy.,, Ahoj." Pozdravila jsem je. ,,Ahoj." Dostala jsem jednohlasnou odpověď. ,, Eleanor jsi to ty?",, Ano jsem to já Kubo, přijela jsem se na vás podívat.",, Jak dlouho tu budeš?",, Dlouho. Ale ne, vracím se zpět domů.",, Tak to je skvělý." Ještě dlouho jsem si s nimi povídala a pak padlo téma Michal. No trochu jsem znejistěla, ale z té situace mě zachránila rána ozývající se vedle z místnosti. ,, To bude Michal." Řekla Verča a podívala se tím směrem. ,, Měla by jsi za ním jít, hodně dlouho se dostával z toho že jsi ho tu nechala.",, Vždyť obě moc dobře víme jak to bylo a proč jsem odjela, jen jemu to asi nikdo neřekl. Sama dobře víš jak to pro mě bylo těžký odjet bez rozloučení." Povzdechla jsem si a otočila se k Verče zády. Šla jsem pomalým krokem ke dveřím druhé dílny. Zhluboka jsem se nadechla a zaklepala. Ozvalo se , dále, a já vešla. Viděla jsem ho jak sedí v koutě a má hlavu v dlaních. Pomalým krokem jsem došla za ním a sedla si vedle něj na zem.,, To si zase ty?",, Ano jsem to zase já.",, Chceš něco?",, Jo chci aby jsi otevřel oči a vzpomněl si s kým mluvíš.",, Já tě neznám. Nemám si na co vzpomenout!" Zvýšil nepatrně hlas.,, Nezvyšuj na mě hlas Michale, sice na to máš právo, ale mohl by si být trochu milejší, když se tu ukážu po tak dlouhé době. Jo já vím že to nebylo vůči tobě fér, ale neměla jsem na výběr. Doufala sem že zapomeneš a ty si zapomněl, ale teď potřebuju aby jsi si vzpomněl, ale na to už je asi pozdě." Zvedla jsem se a odcházela pryč.,, Byla to moje chyba a já si za ní ponesu taky následky. Jsem ráda že jsem tě mohla zase po takové době vidět. Měj se krásně a hodně štěstí, aspoň teď a takhle se s tebou rozloučím." Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Do očí mi vběhly slzy a já cítila jak mi tečou po tváři. Strašně mě to mrzelo, ale za chyby které jsme udělaly, platíme my sami. Už jsem byla venku a procházela kolem jeho auta. V jeho odrazu jsem viděla sebe.,, Stůj!" Zakřičel na mě. Zastavila jsem, ale neohlédla se. Nechtěla jsem aby viděl že brečím. Cítila jsem že zastavil kousek za mnou.,, Kdo jsi?" Zeptal se mně. Tohle opravdu zabolelo a moc. Nadechla jsem se a odpověděla.,, Jsem ta které jsi řekl, že má hledat motivaci i v maličkostech, jsem ta která tě poslechla a šla si tím co jí baví, jsem ta která ti nikdy dostatečně nepoděkuje za to kam se díky tobě dostala, jsem ta co odešla bez rozloučení, jsem Eleanor Elisabeth Anna Kristýna Králová." Neslyšela jsem žádnou odpověď, pohyb nic. Pomalu jsem se otočila abych se podívala jestli tam vůbec někdo je. Byl tam, koukal do země a kroutil hlavou ze strany na stranu. vzala jsem ho do svého obětí a pevně ho sevřela., jsem rád že jsi zpět." Pošeptal. Usmála jsem se a sevřela ho ještě víc. Odtáhl se odemně.,, Já se na tebe nezlobím, ale slib mi jen jedno, až zase budeš odcházet tak se rozluč. Bude to tak lepší. Tohle byla lekce pro nás oba, ale i přesto to bolí když se stane to co se stalo.",, Už neodejdu. Budu tady a budu tu tak dlouho jak jen to půjde.",, Pojď odvezu tě domů a zítra mi budeš všechno vyprávět.",, Dobře vem mě do hotelu, v bytě ještě nemám postel. Vlastně tam nemám vůbec nic, brácha si to všechno odvezl." Řekla jsem se smíchem ačkoli jsem byla naštvaná.,, Jo něco jsem o tom slyšel. Docela podraz co?",, Docela? No nebudeme to řešit nebo se rozčílím.",, Dobře tak do jakého hotelu by jste chtěla madam?" Zeptal se s úsměvem.,, Nějaký vyber nechám to na tobě. Nějak se mi nechce přemýšlet nad tím jaký všechny tu jsou." Sedla jsem si do auta a zavřela oči. To byla blbost protože ve chvíli co jsem to udělala, jsem usnula. ,,Lištičko vstávej. Jsme tu.",, Ještě pět minut." Zamumlala jsem rozespalým hlasem a opět usnula.
Pohled Michala...
Nedařilo se mi ji probudit a tak jsem jí od hotelu vezl k nám domů. Bylo opravdu hodně pozdě, takže jsem musel být potichu, abych nevzbudil rodiče. Vzal jsem ji do náručí a nesl do domu. Spala klidně a tvrdě, protože ji ani nevzbudila rána domovních dveří. Potichu jsem otevřel dveře do bytu a nesl ji rovnou do pokoje.,, Michale kdo je to? " Zeptala se mě máma, které nás potkala na chodbě.,, To je Eleanor. Já ti to ráno všechno řeknu, nechci ji budit aby ste se mohli seznamovat. Dobrou noc." Trochu sem jí odbyl, ale už jsem se taky těšil do postele. Položil sem jí na postel a pozoroval jak se začala točit do klubíčka. Moc mi to neulehčovala. Přikryl sem jí a šel se vysprchovat. Když jsem se vracel z koupelny šel sem potichu abych ji nevzbudil. Spala přesně tak, jako když jsem odcházel ani o milimetr se nepohnula. Lehnul sem si na kraj postele a zkoušel usnout. Pořád jsem přemýšlel jak je možný že sem jí hned nepoznal, ale spíš víc než to mě zajímalo, jak moc se za tu dobu změnila. Byla pryč příliš dlouho na to abych věděl jestli je to pořád ta samá holčina co znám. Usnul sem při přemýšlení...

Vzbudila jsem se, venku už svítilo sluníčko a zpívali ptáci. Protáhla jsem se a moje ruka se o něco zastavila. Koukala jsem se vedla sebe a... O můj bože, kde to zase jsem. Tohle není hotel! Sakra co tu dělám! Říkala jsem mu přeci že chci do hotelu a ne k němu domů, proč mě nikdy neposlechne. Tuhle tvrdohlavost jsem naučila já a jak to dopadlo. Ach jo... Povzdechla jsem si a vstala z postele. Koukla jsem se na čas, bylo půl deváté. No moc jsem toho asi nenaspala, ale tak to nevadí, jsem zvyklá. Šla jsem k pracovnímu stolu a hledala počítač. Počítač? Vážně hledáš počítač? Tady nejsi doma. A ty už dávno nehraješ, vzpomínáš? Je konec, už nebudeš hrát! Skončila jsi to, tak se s tím smiř! Pokroutila jsem hlavou a šla ke dveřím. Potichu jsem je otevřela a nekoukla ven. Bylo tu ticho. Jsou jen dvě možnosti. Buďto ještě jeho rodiče spí a nebo tu bydlí sám. No doufala jsem v tu druhou možnost. Vyšla jsem na chodbu a šla hledat koupelnu.,, Druhé dveře vpravo.",, Děkuju." Počkat co? Tohle není jeho hlas! Otočila jsem se za hlasem.,, Dobré ráno madam." Pozdravila jsem jeho mamku.,, Dobré ráno." Usmála se na mě. Zašla jsem do koupelny a udělala ze sebe člověka. Asi tak po patnácti minutách jsem vyšla ven. Šla jsem do kuchyně. Jeho mamka vařila.,, Dáš si něco dobrého ke snídani?",, Čaj" Odpověděla jsem jí na otázku. Sedla jsem se ke stolu a pozorovala jsem ji jak mi připravuje čaj. Když ho hotový položila na stůl, poděkovala jsem.,, Musela si být asi hodně unavená. Michal tě sem nesl v náručí.",, Ano přijela jsem v noci.",, Odněkud tě, ale znám. Někoho mi připomínáš, někde jsem tě už viděla.",, Nejspíš v novinách, televizi nebo na internetu. Docela často jsem se tam objevovala.",, Ano máš pravdu, novinách. Byl tam s tebou nějaký rozhovor. Michal tenkrát strašně vyváděl, když jsem je vyhodila. Nechápu co to do něj vjelo. Ty budeš asi hodně slavná, když se tak choval.",, Ani ne. Byla jsem trochu známá, ale to už je pryč. Už je to za mnou.",, A čím si byla? Smím-li to vědět.",, Nevím jestli Vám to něco řekne, ale byla jsem Progamerka. Profesionální hračka počítačových her.",, Tohle mi nic neříká, ale proč se tomu nevěnuješ dál?",, No řekněme že jsem na to už moc stará.",, Nevypadáš na to že by jsi byla nějak stará.",, V tomhle světě ano. Řekněme že jsem v důchodu. Je mi skoro devatenáct a to je pro hráče hodně vysoký věk. Čím starší jsme tím pomalejší máme reakce a ty jsou v tomhle směru hodně důležité, ale můj odchod měl i jiný důvod než jen věk, ale o tom se nechci bavit. Promiňte.",, To je v pořádku, chápu to. Muselo to být těžké odejít.",, Bylo to moc těžké.",, A jak jste se vůbec seznámili s Michalem?",, Bylo to už dávno, to jsem ještě bydlela tady. Tenkrát jsem se potulovala po městě a čekala na kamaráda. Měl mě vyzvednout u školy, ale poslal mi zprávu že mám přijít k opuštěnému statku na kraji města. Když jsem tam přišla, ještě tam nebyl a tak jsem chtěla porozhlédnout po okolí a zaujaly mě auta co tam stály. S údivem jsem si je prohlížela a obdivovala ty krásné detaily. Dřív i než ten kamarád přijel Michal a tak nějak jsme se daly do řeči. Párkrát jsem tam přijela s tím kamarádem a pak jsem tam začala chodit i sama občas a nakonec jsem tam byla každý den. Pak jsem se, ale jednoho dne odstěhovala do Prahy a celé tři roky tam nebyla až včera jsem se tam ukázala.",, Tak to jsi ty. Michal mi o tobě hodně vyprávěl.",, Ano to budu asi já. Jsem Eleanor. Představila jsem se jí a podala ruku.",, Klaudie." Podala mi ruku.,, Asi bych už měla jít.",, Kam by jsi chodila, zůstaneš tu na oběd.",, Nechci otravovat.",, Tady nikoho neotravuješ.",, Tak děkuju.",, Měla by jsi jít za ním aby tě nehledal." Poslechla jsem a šla zpět do pokoje za Michalem. Ten se právě probouzel.,, No dobré ráno ospalče." Řekla jsem s úsměvem.,, Dobré ráno Lištičko." Řekl rozespalým hlasem. Sedl si na postel a promnul si oči.,, Máš moc milou mamku.",, Ty jsi s ní mluvila?" Zeptal se trochu zděšeně.,, Ano potkaly jsme se na chodbě, když jsem hledala koupelnu a ty by jsi měl něco vysvětlit.",, Co chceš vysvětlit?",, Tohle není hotel, tak co tu dělám? Chtěla jsem do hotelu.",, No ještě řekni že se ti tu nelíbí. Spala si tak sem tě nechtěl budit a vzal tě sem." Koukla jsme se na něj vážným výrazem, ale pak se stejně usmála. Byla jsem nakonec i ráda že jsem nespala v hotelu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama